Filozofická Fakulta

Lingvistika Praha 2013

Ja-kmenová feminina s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 ve vztahu k deklinačnímu typu píseň (pohled vývojový)

Miloslava Vajdlová
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
<vajdlova@ujc.cas.cz>

Příspěvek k tisku

Abstract:

Ja-stem feminine nouns with an alternative ending nom. sg. /0 (Old Czech púščě/púšč, hrázě/hráz) are one of the groups of nouns on the basis of which a new declension type píseň has been formed. However, all individual nouns of the type have not evolved in the same way: some have followed the new declension, some have preserved the doublet forms and the original declension type until now. Reasons for transition to the new declension type are phonetic-phonological and accentological, the number of syllables, the syllabic structure and the theory of templates applying in nouns with [i:] or á in the stem are also important. Three-syllable nouns with penultimate syllable open, nouns with penultimate syllable closed and two-syllable nouns with reéěoóú in the stem, rarely also á, transit to the new declension type. Two-syllable nouns with [i:] in stem and those with á in stem, which have C+á+C+ě structure, have preserved the original declension type.

Klíčová slova / key words:

stará čeština, čeština doby střední, vývoj jazyka, deklinace, vzor píseň, změna deklinačního typu

Old Czech, Middle Czech, development of language, declension, type píseň, change of declension type

1. Jedním z projevů a důsledků přerodu českého kmenového deklinačního systému v systém rodový je vznik hybridního nekmenového deklinačního typu píseň. Ten vzniká kontaminací starých ženských rodových deklinací ja-kmenové (typ-vzor dušě)1i-kmenové (typ-vzor kost).

sg.

pl.

píseň

písně

písně

písní

písni

písním

píseň

písně

písni!

písně!

písni

písních

písní

písněmi

Tab. 1: Nový deklinační typ píseň. Tučně jsou zvýrazněny původní koncovky i-kmenové, podtržením původní koncovky ja-kmenové. Ostatní tvary se shodovaly již dříve.

Nový deklinační typ se konstituuje a stabilizuje v období staro- až středněčeském; k r. 1500 ho lze považovat za ustavený (srov. Vajdlová, 2012).

2. Jednou ze skupin jmen, jež se na formování nového typu podílejí, jsou ženské ja-kmeny s alternativním zakončením nom. sg. /0 a akuz. sg. -u/0 (pláně/pláň, púščě/púšč, výšě/výš, nesnázě/nesnáz, postele/postel aj.). Jedná se o vcelku početnou skupinu čítající několik desítek jmen různého stáří a četnosti doložení,2 mezi nimiž nechybějí ani lexémy cizího původu (šalmějě/šalměj, šalvějě/šalvijě/šalvěj).

2.1 Jednotlivá jména se v průběhu času nevyvíjejí stejně – některá ztrácejí původní vokalické zakončení a – dříve či později – přecházejí k deklinačnímu typu píseň (srov. stč. hrázě/hráz, pelešě/peleš, vášně/vášeň – nč. hráz, peleš, vášeň aj.),3

2.2 jiná si dubletní tvary a původní deklinační příslušnost podržují až do současnosti (srov. stč. tiežě/tiež, zářě/zář – nč. tíže/tíž, záře/zář aj.).

2.3 K typu píseň přecházejí i jména, jež mají ve staré češtině doloženo pouze vokalické zakončení nom. sg. a dubletní tvary se u nich objevují později (srov. stč. jen báně, kadeřě, věžě – nč. báň, kadeř, věž aj.).

2.4 Vývoj některých ze sledovaných substantiv není lineární – přestože v době střední u nich převažuje bezsamohláskové zakončení nom./akuz. sg. nebo tvar se zakončením na -e není prokazatelně doložen,4 zvratným vývojem do nové češtiny převáží, popř. je opětovně restituován dlouhý tvar nom./akuz. sg., a jména si tak v důsledku uchovávají svoji původní deklinační příslušnost. Takovýto vývoj zaznamenáváme především u dvouslabičných feminin s kořenným -í-, -ie-, -ý- (srov. stč. šířě/šíř, tiežě/tiež, výšě/výš – střdč. šíř, tíž, řidčeji tíže, výš – nč. šíře/šíř, tíže/tíž, výše aj.).

2.5 Nečetná jména nekončí svůj vývoj přechodem k bezkoncovkovému měkkému deklinačnímu typu píseň, ale ve svém vývoji pokračují dále až k i-kmenům a přejímají koncovky vzoru kost (srov. stč. dále/dál, -e, hlúbě/hlúb, -ě, rzě/rez, rzě, tlúščě/tlúšč, – nč. dál, -i, hloub, -i, rez, rzi, tloušť, -i).

3. Vyvstává otázka, je-li možné určit, která feminina a za jakých okolností mění svoji deklinační příslušnost a která nikoliv.

V souboru zkoumaných jmen se mi nepodařilo vysledovat žádnou bez výjimky platnou souvislost se slovotvorným typem nebo významem lexémů. Přestože nepřehlédnutelnou tendenci k přechodu k novému způsobu skloňování v době střední vykazují dvouslabičná feminina s adverbiálním základem skládající se původně ze dvou otevřených slabik a mající společný význam ,měřitelný rozměr‘, ,měřitelná veličina‘ (srov. stč. déle/dél, hlúbě/hlúb, šířě/šíř aj.)5 a dvouslabičná deadjektiva pojmenovávající místa (srov. stč. pláně/pláň, púščě/púšč aj.), jednotlivá jména těchto slovotvorně i významově kompaktních skupin se směrem do nové češtiny vyvíjejí co do formy různě, a to v závislosti na kvalitě svého kořenného vokálu.

4. To ukazuje, že žádoucí je hledat důvod různorodého vývoje zkoumaných substantiv nikoliv v jejich sémantice, ale spíše na úrovni slabičné a foneticko-fonologické skladby jmen. Níže uvádím přehled většiny zaznamenaných substantiv rozdělených podle počtu slabik, typu předposlední slabiky a u dvouslabičných feminin s první slabikou otevřenou dále podle kvality kořenného vokálu.

stč. f.

změna rodu

střdč. f.

změna rodu

PSJČ

SSJČ

IJP

kadeřě

kadeř m.

kadeře

kadeř m.

kadeř

kadeř

kadeř

krápějě

krápěj /  krápěje

krápěj

krápěj

kročějě

kročej m.

kročej

kročej m.

kročej m., řidč. f.

kročej m., řidč. f.

krópějě

krůpěje /  krůpěj (Rosa)

krůpěj

krůpěj

krůpěj

kúdele /  kúdel

koudel

koudel

koudel

koudel

nesnázě /  nesnáz

nesnáz /  nesnáze

nesnáz /  zast. nesnáze

nesnáz /  nesnáze

nesnáz

niestějě /  niestěj

nístěj

nístěj

nístěj

nístěj

pelešě /  peleš

peleš

peleš m.

peleš

peleš

peleš

postele /  postel

postel

postel m.

postel, dial. a *i m.

postel

postel

rohožě

rohože /  rohož

rohož /  zř. rohože

rohož /  *rohože

rohož

stežějě

stežeje

stežeje m.

stěžej i m.

stěžej i m.

stěžej i m.

stúpějě

ojed. stúpěj m. (?)

stupěj

šalmějě /  šalměj

šalmaje

šalmaj m.

šalmaj

i m.

šalmaj i m.

šalmaj

šalvějě /  šalvijě /  šalvěj

ojed. šalvěj m. (?)

šalvěj /  šalvěje /  šalvije /  šelvije

šalvěj i m.

šalvěj i m.

šalvěj

šlápějě /  šlépějě

šlápěje /  šlépěje

šlápěj /  šlépěj m.

šlépěj /  šlépěje /  zast. šlápěj

šlépěj /  šlépěje /  šlápěj

šlépěj

veřějě

veřěj m.

veřeje

veřej m.

veřej

veřej /  veřeje

veřej

Tab. 2: Tříslabičná nesložená jména s předposlední slabikou otevřenou.

stč. f.

střdč. f.

PSJČ

SSJČ

IJP

hlavně

hlavně /  hlaveň

hlaveň

hlaveň

hlaveň

kovárně

kovárně

(nově kovárna)

ľušně

lišně

líšeň /  lišeň

líšeň /  lišeň

pochodně

pochodně

pochodeň

pochodeň

pochodeň

třešně

třešně

třešně /  řidč. třešeň

třešeň; třešně

(2 lexémy)

třešeň

usně /  ojed. useň

usně

useň

useň

useň

vášně /  vášeň

vášeň /  vášně

vášeň

vášeň

vášeň

višně

višně

višně /  višeň

višeň; višně

(2 lexémy)

višeň; višně

(2 lexémy)

výhně /  výheň

výheň /  výhně

výheň i m.

výheň i m.

výheň

úlehle /  úlehl

úlehle /  úlehl

úlehle (zast.)

úlehle (zast.)

Tab. 3: Dvou- a víceslabičná jména s první/předposlední slabikou zavřenou.

stč. f.

změna rodu

střdč. f.

změna rodu

PSJČ

SSJČ

IJP

rzě /  rez

rez

rez m.

rez, rzi, zř. rze, i m.

rez i-kmen, i m.

rez

i-kmen

tvrzě /  tvrz

tvrz /  tvrze (Vel)

tvrz

tvrz

tvrz

vršě /  vrš

vrše

vrš m.

vrš

vrš

vrš

Tab. 4: Dvouslabičná jména s první slabikou zakončenou na slabikotvorné -r-.

stč. f.

změna rodu

střdč. f.

změna rodu

PSJČ

SSJČ

IJP

déle /  dél

dél

dél

dél (básn.)

kletcě

klece /  klec

klec

klec

klec

mezě

mez

mez m., mezí n.

mez

mez

mez

země

země /  zem

země /  zem

země /  zem

země /  zem

věžě

věže /  věž

věž /  zast. věže

věž /  věže

věž

Tab. 5: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -e-, -é-, -ě-.

stč. f.

změna rodu

střdč. f.

změna rodu

PSJČ

SSJČ

IJP

obcě /  obec

obec

obec

obec

obec

ojě /  oj

oje n.

oj

oje n.,

ojed. oj m.

oj /  oje

oj

oj

sbrojě /  zbrojě

zř. zbroj m.

zbroj /  zbroje

zbroj

zbroj

zbroj

tóně

tůně

tůň /  tůně

tůň /  tůně

tůň

Tab. 6: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -o-, -ó-.

stč. f.

změna rodu

střdč. f.

změna rodu

PSJČ

SSJČ

IJP

hlúbě /  hlúb

hloub

hloub

(básn.)

i-kmen

hloub

(zprav. kniž., básn.)

i-kmen

hloub

i-kmen

húščě /  húšč

húšč m.

houšť /  houště (Rosa)

houšť (kniž.)

houšť (kniž.)

púščě /  púšč

poušť

poušť m.

poušť

poušť

poušť

súšě /  súš

souše /  souš

souší n.

souš, ve význ. ,suchý strom, větev‘ i suš (2 lexémy)

souš, ve význ. ,suchý strom, větev‘ i suš

(2 lexémy)

souš

tlúščě /  tlúšč

tloušť

*tloušť,

-e i -i

tloušť

i-kmen

Tab. 7: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -ú-.

stč. f.

změna rodu

střdč. f.

změna rodu

PSJČ

SSJČ

IJP

báně

báně

báň /  báně

báň /  báně

báň

dále /  dál

dále, -e, obyč. dál, -i

dál, -i, zř. dále, -e

dále /  dál

hrázě /  hráz

hráz /  hráze

hráz

hráz /  *hráze

hráz

káně

káně

káně n., kání n.

káně /  řidč.

káň

káně /  *káň

káně

pláně /  pláň

pláň
(? – dolož. jen
v nepřímém pádě)

pláň /  pláně

pláň /  *pláně

pláň

skráně

skráně

skráň (kniž.)

skráň (kniž. a básn.)

skráň

strážě /  stráž

strážě m.

stráž

m. neprůkazné

stráž /  zast. stráže

stráž /  stráže

stráž

zářě /  zář

záře

záře /  zář

záře /  zář

záře /  zář

Tab. 8: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -á-.

stč. f.

střdč. f.

PSJČ

SSJČ

IJP

blížě

blíž (básn.)

blíž /  blíže (básn.)

chvíle /  chvíl (?)

chvíle

chvíle

chvíle

chvíle

kratochvíle /  kratochvíl

kratochvíl /  kratochvíle

kratochvíle /  arch. kratochvíl

kratochvíle

kratochvíle

nížě

níže /  zř. níž

níže /  níž

níže

píle /  píl (?)

píle

píle

píle

píle

šíjě

šíje

šíje /  šíj

šíje /  kniž. šíj

šíje

šířě /  šíř

šíř

šíře /  šíř

šíře /  řidč. šíř

šíře /  šíř

Tab. 9: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -í-.

stč. f.

změna rodu

střdč. f.

změna rodu

PSJČ

SSJČ

IJP

diežě

díže /  díž (Rosa)

díže /  díž

díže /  díž

díže /  díž

mřiežě

mříže /  mříž

mříž m. (?)

mříž /  zast. mříže

mříž /  mříže

mříž /  mříže

tiežě /  tiež

tíž /  tíže

tíže /  tíž

tíže /  řidč. tíž

tíže /  tíž

skrýšě

skrýš m.

skrýš /  skrýše (slovníky)

skrýš m.

skrýš /  skrýše

skrýš /  skrýše

skrýš /  skrýše

výšě /  výš

výš (zř.)

výše /  básn. výš

výše /  básn. výš

výše

Tab. 10: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -ie-, -ý-.

4.1 Po komplexním prozkoumání všech dosud zaznamenaných původních ženských ja-kmenů s alternativním zakončením nom. sg. /0 a akuz. sg. -u/0 a po jejich vzájemném porovnání lze konstatovat, že k novému deklinačnímu typu píseň přecházejí:

    (i)  tříslabičná nesložená feminina s předposlední slabikou otevřenou (typ stč. postele/postel – nč. postel).

     Jedinou zatím zjištěnou výjimkou uchovávající si původní dvojtvary i skloňovací typ je stč. f. veřějě – nč. veřej/veřeje;6

    (ii)  dvou- a víceslabičná feminina s první/předposlední slabikou zavřenou (typ stč. vášně/vášeň – nč. vášeň) poté, co pod vlivem vlastních nepřímých tvarů a tvarů feminin zakončených původně na sykavku+(K+)n (stč. tiesn, bázn,prázdn aj.) nebo -V+n (stč. dan, sien, žen aj.)7 přebudovala svoji vnitřní konsonanticko-vokalickou a slabičnou strukturu slova ve prospěch zakončení -e+ň. Tato substantiva si jako jediná po změně deklinace zachovávají původní počet slabik.

     S výjimkou feminina úlehle/úlehl všechna jména této podskupiny ve staré češtině původně končí na -K+. Odlišující se úlehle/úlehl zůstává beze změny slabičné struktury a nom. sg. a je zachováno jako zastaralé až do doby novočeské, IJP ho již ale neuvádí;

    (iii)  dvouslabičná jména s první slabikou zakončenou na slabikotvorné -r- (typ stč. tvrzě/tvrz – nč. tvrz).

     Nečetně doložené stč. rzě/rez, rzě se v průběhu svého vývoje stává i-kmenem – i-kmenové zakončení gen. sg. u tohoto substantiva uvádí již Václav Jan Rosa ve svém Thesauru linguae Bohemicae;

    (iv)  dvouslabičná feminina s první slabikou otevřenou a zakončenou:

      (a)  na -e-, -é-, -ě- (typ stč. mezě, déle/dél, věžě – nč. mez, dél, věž) s výjimkou frekventovaného, a díky tomu zřejmě v užití i formě ustáleného země/zem;

      (b)  na -o-, -ó- (typ stč. ojě/oj, tóně – nč. oj, tůň);

      (c)  na -ú- (typ stč. púščě/púšč – nč. poušť).

       Některá jména této skupiny přecházejí v době novočeské až k i-kmenům (srov. stč. hlúbě/hlúb, , tlúščě/tlúšč, – nč. hloub, -i, tloušť, -i);

      (d)  a ta část dvouslabičných feminin s kořenným -á-, jež má násloví tvořené minimálně dvěma konsonanty,8 což ve výslovnosti prodlužuje fonetickou platnost slabiky, a zajišťuje tak dostatečnou délku akustického trvání slova (typ stč. hrázě/hráz, pláně/pláň – nč. hráz, pláň).

4.2 Původní deklinační typ zachovávají jména dvouslabičná s první slabikou otevřenou a zakončenou:

    (i)  na -í-, -ie-, -ý-,9 kteréžto fonémy se po absolvování hláskoslovného vývoje v nové češtině shodně vyslovují jako [i:] (typ stč. šířě/šíř, diežě, skrýšě – nč. šíře/šíř, díže/díž, skrýš/skrýše);

    (ii)  na -á-, v případě, že jméno má konsonanticko-vokalickou strukturu K+á+K+ě (typ stč. zářě/zář – nč. záře/zář).

     Výjimku v této skupině představuje stč. f. báně, které SSJČ uvádí ještě v dubletní podobě báň, řidč. báně, ale IJP již pouze jako báň, a f. dále/dál, jež se při přechodu do nové češtiny10 rozpadá na dvě formy s různým skloňováním: dál, -i, řidčeji dále, -e.

5. Přelomovým obdobím, během něhož dochází ke změně deklinace u značné části feminin, je doba střední.

5.1 K nové deklinaci v této době přecházejí, popř. svůj přechod završují tříslabičná nesložená feminina s předposlední slabikou otevřenou, dvou- a víceslabičná jména s první/předposlední slabikou zavřenou, dvouslabičná substantiva s kořenným -r- a dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -e-, -é-, -ě-, -o-, částečně též -á-.

Jiná feminina se s novým deklinačním typem v této době dočasně sbližují – srov. nelineární vývoj dvouslabičných jmen s původním kořenným -í-, -ie-, -ý- popsaný v bodě 2.4.

5.2 Charakteristickým průvodním jevem složitého, dlouhodobého a v některých případech i nepřímého přechodu od jednoho skloňovacího typu k druhému je v době střední rozpad části sledovaných jmen na dvě, popř. i více forem různého rodu.11 Stará a nová rodová forma se někdy v základním tvaru shodují (srov. střdč. ta i ten peleš, postel, poušť aj.), jindy se některá z nových forem odděluje i tvarově (srov. střdč. ta šalmaje, veřeje – ten šalmaj, veřej; ta, ojediněle též ten oj – to oje; ta i ten mez – to mezí aj.).

6. Závěr

Na základě výše uvedených poznatků je zřejmé, že změna, či zachování deklinační příslušnosti ženských ja-kmenových feminin, jež mají v některém historickém vývojovém období jazyka alternativní zakončení nom. sg. /0 a akuz. sg. -u/0, nesouvisí se slovotvornou skladbou či významem jmen – důvody přechodu k novému deklinačnímu typu píseň je nutné hledat v oblasti foneticko-fonologické a akcentologické.12 Nepochybný vliv na změnu deklinace má i počet slabik13 a slabičná struktura jmen, v neposlední řadě také teorie templát – k novému deklinačnímu typu přecházejí tříslabičná substantiva s předposlední slabikou otevřenou, feminina s předposlední slabikou zavřenou a dvouslabičná jména s takovou foneticko-fonologickou strukturou, jež zaručuje dostatečnou artikulační délku, srozumitelnost a vydělitelnost slova.

Naopak dvouslabičné lexémy s úzkým předním kořenným [i:], které v době střední inklinovaly ke vzoru píseň, byly v proudu řeči zjevně vnímány jako příliš „krátké“, proto u nich byl zachován, popř. restituován dlouhý dvouslabičný tvar nom./akuz. sg. Ten zaručuje dostatečné trvání slova a zároveň vyhovuje teorii templát, požadující, aby první slabika slova měla platnost dvě mory, druhá jednu. Původní deklinační příslušnost zachovávají i dvouslabičná feminina s kořenným -á- v případě, že před i za vokálem předchází a následuje vždy pouze jediný konsonant – i zde se uplatňuje teorie templát.

Literatura:

Vajdlová, Miloslava (2012): O formování nekmenového deklinačního typu píseň (se zaměřením na období staro- a středněčeské). In: Světla Čmejrková – Jana Hoffmannová – Jana Klímová (eds.), Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum, s. 185–190.

Vajdlová, Miloslava (v tisku): Staročeská dvouslabičná ja-kmenová feminina označující měřitelný rozměr a jejich vývoj ve střední a nové češtině. In: Rara avis, X. 1. diel – jazykoveda. Zborník z X. filologickej konferencie. Trnava 2.–3. mája 2013. Trnava: Trnavská univerzita v Trnave.

Weingart, Miloš (1937): Rukověť jazyka staroslověnského, 1. Praha: Didaktický kruh Klubu moderních filologů.

Prameny:

Gebauer, Jan (19702 [1903, 1916]): Slovník staročeský. Praha: Academia.

ESSČ: Elektronický slovník staré češtiny (2006–2013) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka. Verze dat 0.8.0. Cit. 25. 3. 2013. Dostupné z WWW: <http://vokabular.ujc.cas.cz>.

IJP: Internetová jazyková příručka (2008–2013) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení jazykové kultury. Cit. 2. 4. 2013. Dostupné z WWW: <http://prirucka.ujc.cas.cz>.

LDHBČ: Nejedlý, Petr et al. (2013): Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny2 [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka. Verze 0.9.5.0. Cit. 22. 3. 2013. Dostupné z WWW: <http://madla.ujc.cas.cz>.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého, 18 (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství a Státní pedagogické nakladatelství.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého, 1–4 (1960–1971): Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.

StčS: Staročeský slovník (1968–2008). Praha: Academia.

Poznámky:

1 Substantiva uvádím v nejstarším doloženém tvaru, a to staročeské lexémy v podobě k r. 1300, středněčeské ve formě k r. 1500.

2 Zatím jsem zaznamenala 68 feminin, tento počet však nepovažuji za konečný. Většina jmen je doložena již ve staré češtině.

3 Vzhledem ke stáří pramenné základny PSJČ a SSJČ novočeskou podobu primárně přejímám z IJP, pouze v případech, že zde sledovaný lexém není uveden, cituji novočeský stav podle SSJČ.

4 Při vyhodnocování materiálu v takovýchto případech beru v úvahu pouze formálně jednoznačné doklady typu ta tvrze – ta tvrz, přes hrázi – přes hráz.

5 K slovnědruhové platnosti fundujících lexémů v době předčeské (substantiva jsou z hlediska staročeského nemotivovaná) srov. Weingart (1938, s. 179n.). K vývoji jmen s významem ,měřitelný rozměr‘ více Vajdlová (v tisku).

6 Sled novočeských forem lexémů uvádím v souladu se SSJČ.

7 Tj. dalších dvou skupin jmen, na jejichž základě se v době staročeské ustavuje deklinační typ píseň.

8 Z nichž poslední je likvida.

9 Včetně kompozita kratochvíle/kratochvíl.

10 Stav středněčeský je nejistý – v době střední je toto jméno doloženo jen jako součást spřežek.

11 Je otázkou, zda tyto oddělivší se sekundární slovní útvary hodnotit jako samostatné nové lexémy, nebo jako rodově modifikované formy původní lexikální jednotky. V souladu s převažující praxí české lexikografie se přikláním ke druhé možnosti.

12 Stávající nedostatečné poznatky o předčeském přízvuku bohužel nepostačují ke stanovení jakýchkoliv dalších závěrů.

13 Při změně deklinace se většina jmen krátí o slabiku.

Jak citovat příspěvek:

Vajdlová, Miloslava (2013): Ja-kmenová feminina s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 ve vztahu k deklinačnímu typu píseň (pohled vývojový). Lingvistika Praha 2013 [online]. Publ. 10. 7. 2013. Cit. 22. 9. 2020. Dostupné z WWW: <http://lingvistikapraha.ff.cuni.cz/sbornik>.

Text neprošel recenzním řízením. Za obsah příspěvku odpovídá autor.

Sborník příspěvků

Lingvistika Praha

Titulní strana

2013

Obsah

Mluvený projev žáků na 1. stupni základní školy
Gabriela Babušová

Vývoj vypravování u dětí staršího školního věku
Ivana Čepková

Analýza diskurzu v současné francouzské perspektivě
Tereza Klabíková Rábová

Ekvivalence na základě paralelních korpusů na příkladě přechodníků vidu nedokonavého v ruštině
Jana Kocková

Argumentace v Prezidentském duelu České televize
Jakub Kopecký

Odlišnosti apelativních textů v českém a nizozemském jazyce
Eva Krátká

Kvantitativní analýza žánrů v díle Karla Čapka
Miroslav Kubát

Tematická výstavba mluvených komunikátů
Petra Martinková

K slovosledu stálých příklonek ve větách s infinitivem
Veronika Nováková

Ke komparaci klasifikace a výskytu zkratek a slov zkratkových v češtině a němčině
Vratislava Postlová

Problematika literárních korpusů jako věrohodného pramene pro diachronní studium verbální zdvořilosti
Lucie Rossowová

Jazyková situace v Indonésii: Postoj obyvatel k mateřskému a národnímu jazyku zkoumaný technikou spojitých masek
Martina Rysová

Výzkum změn na fonetické úrovni mateřského jazyka při pobytu v zahraničí
Magda Sučková

Nová možnost zkoumání (nejen) zvukové roviny jazyka – korpus Monolog
Veronika Štěpánová

Rozhovor s ministryní Hanákovou v Událostech, komentářích z perspektivy konverzační analýzy a kritické analýzy diskurzu
Kristýna Tesařová

Meze interpretovatelnosti v analýze diskurzu na příkladu článku ze Serbských Nowin
Stanislav Tomčík

Ja-kmenová feminina s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 ve vztahu k deklinačnímu typu píseň (pohled vývojový)
Miloslava Vajdlová

Slovosled ve francouzském jazyce z pohledu lingvodidaktiky a jeho výzkum
Sylvie Vondráková

Pohled na metody výuky cizích jazyků 20. století
Šárka Zelinková

Jazykové problémy dětí na prvním stupni ZŠ při výuce angličtiny: výzkumná případová studie
Kamila Žáčková