Filozofická Fakulta

Lingvistika Praha 2013

Meze interpretovatelnosti v analýze diskurzu na příkladu článku ze Serbských Nowin

Stanislav Tomčík
Katedra jihoslovanských a balkanistických studií FF UK v Praze
<tomczyk@email.cz>

Příspěvek k tisku

Abstract:

This article discusses the possibility of a successful interpretation of texts in CDA. The focus is on the non-linguistic context the knowledge of which constitutes the basis for a correct interpretation. The need of background knowledge is shown using the example of an article from the Serbske Nowiny, the only Sorbian daily newspaper. This article describes a cultural event in such a way that an uninformed reader might interpret the event as an event in Sorbian language. Referring to the signs which show that the event must have been German, I point out that only if an analyst is able to decode information and thus understand the text, s/he can correctly interpret the communication objectives of the text.

Klíčová slova / key words:

identita, kontext, kritická analýza diskurzu, Lužičtí Srbové

identity, context, critical discourse analysis, Sorbians

Úvod

Workshop Způsoby zkoumání jazyka jako nástroje ideologie si kladl otázky, jak nejlépe rozpoznat komunikační záměr textů. Zabýval se použitelností různých metodologií a přístupů v analýze diskurzu a zkoumal prostředky, jež jsou využívány pro prosazení určitého pohledu na svět, a toho, jak nejpřesněji analyzovat diskurz. Z dílčích otázek jsem se rozhodl věnovat především té, zda je vůbec možné odhalit skutečný komunikační záměr konkrétních textů, resp. tomu, co je k tomu zapotřebí.

Více než na teorii se chci zaměřit na praktické potíže, které se vyskytují při analýze diskurzu, a na konkrétním příkladu ukázat, nakolik je znalost kontextu důležitá pro pochopení textu a následnou interpretaci.

Kontext v rámci CDA

Zatímco analýza diskurzu je vědním oborem, kritická analýza diskurzu (CDA) je spíše akademickým hnutím, které si klade nejen vědecké cíle. Tak se o ní vyjadřuje např. van Dijk (2004, s. 26) v souvislosti s metodologiemi užívanými v kritické analýze diskurzu: „Any adequate method may be used in CDA research. Rather, CDA is a movement of – theoretically very different – scholars who focus on social issues and not primarily on academic paradigms.“

Pokud tuto definici uplatníme extrémně, lze říci, že v kritické analýze diskurzu je dovoleno vše, pokud to slouží k objektivnímu poznání skutečnosti a poukazuje na nerovnosti ve společnosti, jež diskurz ovlivňují a zároveň jím jsou tvořeny či upevňovány. CDA tak nemá své vlastní metody, nýbrž uplatňuje metody jiných disciplín, resp. analýzy diskurzu jako takové. O různých školách CDA je tedy lépe říci, že uplatňují jiné přístupy, než že používají různé metodologie.1 To je zřejmé už z charakteristiky jednoho z přístupů, a to diskurzně-historického přístupu k CDA, který je založen na principu triangulace (viz Wodak et al., 2009, s. 9) – diskurzně-historická škola je otevřená různým metodám z různých disciplín a navíc informace získává z různých zdrojů – a k tomu je potřeba započítat i kontext diskurzu.

Právě znalosti kontextu považuji v CDA za klíčové. Podobně se vyjadřuje i van Dijk (1997, s. 11): „In the study of discourse as action and interaction, contexts are crucial.“ Tradičně se rozlišují čtyři úrovně kontextu (srov. např. Wodak, 2001, s. 67):

    1. ko-text (bezprostřední textový kontext);

    2. intertextový a interdiskurzní vztah mezi promluvami a texty;

    3. mimojazykové proměnné – situační kontext (kde se text objeví, v které době, autor textu apod.);

    4. širší sociopolitický a historický kontext.

V rámci kontextu také sehrává důležitou roli rozsah vědomostí či znalostí autora/autorů diskurzu, znalosti recipientů (může se překrývat) a navíc samotného analytika – pro analýzu je důležité vědět nejen, co ví autor a recipient, ale také to, co vědí o sobě navzájem. Teprve na základě správného pochopení kontextu a s ohledem na znalosti aktérů diskurzu může analytik přistoupit k samotné analýze a rozklíčování toho, co se říká a co je záměrem řečeného.

Příklad – nakolik (ne)lužickosrbská může být lužickosrbská událost?

Ve své magisterské práci jsem analyzoval kulturní diskurz v lužickosrbském deníku Serbske Nowiny (SN). Šlo o to popsat, jak se v něm píše o kultuře, a především jaké se v něm vyskytují ideologie2 a co je tímto popisem tvořeno, přičemž jsem se zaměřil na lužickosrbskou identitu a sebeobraz Lužických Srbů.

V kulturním zpravodajství SN bylo nápadné, že se věnovalo téměř výhradně kulturním událostem, které měly nějaký vztah k Lužickým Srbům. Kulturní události bez takového zřejmého vztahu stály zcela na pokraji a zahraniční kulturní události bez lužickosrbské účasti se v mém korpusu textů nevyskytly vůbec.

Nejenže byla lužickosrbská kultura v centru pozornosti, lužickosrbské události a jejich aktéři byli navíc jako lužickosrbští explicitně popisováni. Nelužickosrbským aktérům pak příslušné atributy chyběly. Samozřejmě byly zastoupeny i opačné příklady, ale tendence byla jednoznačná. To lze názorně ukázat na následujících příkladech:

(1) Mjeztym sydma dźěćaca kniha z pjera serbskeje spisowaćelki Jěwy-Marje Čornakec je tele dny w Ludowym nakładnistwje Domowina wušła.3

(2) Tajki wosud měješe tohorunja njemandźelski nan spisowaćelki Julije Franck.4

Zatímco lužickosrbská autorka Jěwa-Marja Čornakec je jako lužickosrbská ozančena, německy píšící Julia Franck příslušný atribut (tedy německá autorka) nemá. Přitom je třeba mít na paměti kontext celé situace – a tady jsme už i u toho, kdo co ví, tedy jaké znalosti předpokládá autor textu u recipientů. Okruh čtenářů SN nemá problémy zařadit Jěwu-Marju Čornakec mezi lužickosrbské autory, a tak lze předpokládat, že užitím atributu je sledován nějaký komunikační cíl.

Jako názorný příklad jsem vybral jeden článek ze SN, který se věnuje prezentaci knihy W kraju Serbow, jejímž autorem je Pawoł Krawc:

Něhdyši Rownjan Pawoł Krawc w Slepom čitał5

Swojim korjenjam zwjazany

Slepo (AK/SN). „Njedaloko našeho statoka ćečeše Struga. Jako dźěći smy so w lěću w njej kupali“, powědaše dr. Pawoł Krawc wčera w Slepjanskim kulturnym centrumje wo dožiwjenjach ze swojeho dźěćatstwa. 14 zajimcow jemu napjeće připosłuchaše. Dźensa w Drježdźanach bydlacy čitaše ze swojeje knihi „W kraju Serbow“, w kotrejž přibližuje so swójskim korjenjam w Rownom.

Mać je z nim jeno serbsce rěčała. „Sym stajnje němsce wotmołwjał. Nan rěčeše z nami němsce, tak to tehdy bě“, wón pobrachowacu konsekwencu za serbšćinu wobžaruje. Krawcecy wobsedźachu małe ratarstwo a přidatnje zasłužeše sej nan něšto fenkow w Běłowodźanskej škleńčerni. W Rownom wotrosće Pawoł ze serbskimi nałožkami. Často jemu wowka powěsće powědaše. „Z nich wuchadźeše woprawdźite kuzło,“ so wón dopomina. Nawuknył bě Krawc powołanje wobchadneho železnicarja a pozdźišo poby na oficěrskej šuli w Dessauwje. Wot 1960 bě wón pola wójska a wot lěta 1984 do 1989 bě přistajeny města Drježdźan, pozdźišo direktor wobwodneje akademije z wón dale zwjazanya twarstwo Chośebuskeho a Drježdźanskeho wobwoda. Swojim korjenjam wostanje wón dale zwjazany a serbske stawizny, kotrež tež w swojej knize wopisuje, jeho fascinuja. Hrožace wotbagrowanje Rownoho jeho zněměrnja. „Tu přesadźa so industrija, lobby kapitala. Paruju spjećowanje. Funkcionarojo Domowiny su předpodwólni. Woni dyrbjeli so konsekwentnišo za zachowanje Slepjanskeje wosady zasadźeć.“

Tato událost vypadá na první pohled jako prezentace lužickosrbské knihy lužickosrbského autora, nicméně na základě znalostí základních reálií lužickosrbského světa, kterým se vzápětí budu věnovat, si lze položit otázky, které se kriticky ptají po lužickosrbském charakteru události:

    – ve kterém jazyce kniha vyšla?

    – ve kterém jazyce proběhla událost?

    – mluví autor lužickosrbsky?

V článku je zmíněno nakladatelství Persimplex. Většina lužickosrbských knih ale vychází v lužickosrbském nakladatelství Domowina, a pokud se srbskojazyčné knihy objeví někde jinde, může z toho v některých případech vzniknout i společenská diskuze, jako tomu bylo např. v případě hornolužickosrbského vydání Malého prince.6 Persimplex je tady nejzřetelnější vodítko k tomu, abychom mohli srbskojazyčný charakter události zpochybnit. Pokud se podíváme na internetové stránky nakladatelství,7 zjistíme, že kniha vyšla pod názvem Das Land der Sorben a jejím autorem je Paul Krautz – máme tu německy psanou knihu a autora s německy psaným jménem.8

Další otázkou je, ve kterém jazyce událost proběhla. Už skutečnost, že kniha vyšla v němčině, ukazuje, že také samotné čtení z knihy muselo proběhnout v němčině. Pokud navíc vezmeme v potaz místo, kde se událost odehrála, můžeme o srbskojazyčném charakteru pochybovat. Čtení totiž proběhlo ve Slepu, což je obec na pomezí Horní a Dolní Lužice, v regionu, kde pouze starší generace mluví lužickosrbsky a ani u ní to není samozřejmostí.

Poslední z otázek je, zda autor sám mluví lužickou srbštinou. V textu stojí několik indicií, explicitně však nic vyjádřeno není:

    – autor je svázán se svými kořeny,

    – vyrostl s lužickosrbskými zvyky,

    – babička vyprávěla,

    – matka mluvila pouze srbsky, odpovídal německy,

    – otec s námi mluvil německy,

    – lituje nedůslednosti.

Matka a pravděpodobně i babička s autorem v dětství mluvily srbsky. Na základě faktu, že autor lituje nedůslednosti, a na základě kontextu – na tomto místě způsobu, jak se o neznalosti lužické srbštiny v SN všeobecně píše – lze vyvodit, že autor knihy lužickou srbštinu neovládá.

Shrnutí

Vrátíme-li se tedy k našim třem otázkám, vidíme, že článek, v jehož popisu chybí explicitní vyjádření jazykového charakteru události a který německojazyčnou publikaci překládá do lužické srbštiny, aniž by uvedl znění originální, informuje o události, která byla německojazyčná. Tato charakteristika ale není explicitně vyjádřena, a navíc je potlačena překladem názvu knihy. Bez znalosti kontextu navíc není možné se z textu samotného na stranu té které charakteristiky přiklonit. Autor textu se ale nesnaží urputně zatajit německost události. U čtenářů totiž předpokládá znalosti kontextu a ví, že si čtenáři nebudou událost vykládat jako lužickosrbskou.

Pokud shrneme informace, které jsme získali, vidíme, že událost proběhla v němčině, přestože explicitně to vyjádřeno není, název knihy je uveden pouze v lužické srbštině, přestože kniha vyšla německy a autor lužickou srbštinu aktivně neovládá. Navíc se u čtenářů předpokládá znalost situace, tudíž se jim neprezentuje záměrně nepravdivý obraz světa. Co pisatel článku touto strategií zamýšlí, však již přesahuje téma mé prezentace.

Jak je vidět, k pochopení samotného obsahu textu je potřeba mít širší znalosti kontextu a také povědomí o tom, co účastníci diskurzu vědí jak o události, tak o ostatních účastnících diskurzu. Teprve při zohlednění všech těchto proměnných a pochopení textu je možné přistoupit k podrobné analýze diskurzu a následné interpretaci komunikačních záměrů.

Literatura:

van Dijk, Teun A. (1997): Discourse as interaction in society. In: Teun A. van Dijk (ed.), Discourse as Social Inetraction. London – Thousand Oaks, CA – New Delhi: Sage Publications, s. 1–37.

van Dijk, Teun A. (2000) Ideology and Discourse. A Multidisciplinary Introduction [nepublikovaný text, online]. Cit. 15. 3. 2013. Dostupné z WWW: <http://www.discourses.org/UnpublishedArticles/
Ideology%20and%20discourse.pdf
>.

van Dijk, Teun A. (2004): Discourse, knowledge and ideology [online]. In: Martin Pütz – Joanne Neff – Teun A. van Dijk (eds.), Communicating Ideologies. Multidisciplinary Perspectives on Language, Discourse and Social Practice. Frankfurt am Main: Peter Lang, s. 5–38. Cit. 15. 3. 2013. Dostupné z WWW: <http://www.discourses.org/download/articles>.

Baker, Paul – Ellece, Sibonile (2011): Key Terms in Discourse Analysis. London – New York, NY: Continuum.

Wodak, Ruth – de Cillia, Rudolf – Reisigl, Martin – Liebhart, Karin – Hofstätter, Klaus – Kargl, Maria (eds.) (2009): The Discursive Construction of National Identity. Edinburgh: Edinburgh University Press.

Wodak, Ruth (2001) The disourse-historical approach. In: Ruth Wodak – Michael Meyer (eds.), Methods of Critical Discourse Analysis. London – Thousand Oaks, CA – New Delhi: Sage Publications, s. 63–94.

Poznámky:

1 K základní charakteristice kritické analýzy diskursu viz Baker a Elleceová (2011, s. 26).

2 Ideologie podle van Dijka (2000, s. 7) chápu jako „[system of] belief of a group and its members“.

3 Žabka Šlapka wuknje skakać. Serbske Nowiny, 10. 7. 2008, s. 1.

4 Wo lětach młodosće sotrow na Budyskej Sukelnskej. Serbske Nowiny, 10. 1. 2008, s. 3.

5 Serbske Nowiny, 3. 4. 2008, s. 2.

6 Malý princ vyšel v hornolužické srbštině v roce 2006 v nakladatelství Tintenfass. K okolnostem vydání viz <http://www.runjewonline.info/p141.html>, cit. 20. 3. 2013.

8 Lužičtí Srbové zpravidla používají dvě verze svého jména – lužickosrbskou a německou, a to na základě kontextu, kde se jméno vyskytne.

Jak citovat příspěvek:

Tomčík, Stanislav (2013): Meze interpretovatelnosti v analýze diskurzu na příkladu článku ze Serbských Nowin. Lingvistika Praha 2013 [online]. Publ. 10. 7. 2013. Cit. 22. 9. 2020. Dostupné z WWW: <http://lingvistikapraha.ff.cuni.cz/sbornik>.

Text neprošel recenzním řízením. Za obsah příspěvku odpovídá autor.

Sborník příspěvků

Lingvistika Praha

Titulní strana

2013

Obsah

Mluvený projev žáků na 1. stupni základní školy
Gabriela Babušová

Vývoj vypravování u dětí staršího školního věku
Ivana Čepková

Analýza diskurzu v současné francouzské perspektivě
Tereza Klabíková Rábová

Ekvivalence na základě paralelních korpusů na příkladě přechodníků vidu nedokonavého v ruštině
Jana Kocková

Argumentace v Prezidentském duelu České televize
Jakub Kopecký

Odlišnosti apelativních textů v českém a nizozemském jazyce
Eva Krátká

Kvantitativní analýza žánrů v díle Karla Čapka
Miroslav Kubát

Tematická výstavba mluvených komunikátů
Petra Martinková

K slovosledu stálých příklonek ve větách s infinitivem
Veronika Nováková

Ke komparaci klasifikace a výskytu zkratek a slov zkratkových v češtině a němčině
Vratislava Postlová

Problematika literárních korpusů jako věrohodného pramene pro diachronní studium verbální zdvořilosti
Lucie Rossowová

Jazyková situace v Indonésii: Postoj obyvatel k mateřskému a národnímu jazyku zkoumaný technikou spojitých masek
Martina Rysová

Výzkum změn na fonetické úrovni mateřského jazyka při pobytu v zahraničí
Magda Sučková

Nová možnost zkoumání (nejen) zvukové roviny jazyka – korpus Monolog
Veronika Štěpánová

Rozhovor s ministryní Hanákovou v Událostech, komentářích z perspektivy konverzační analýzy a kritické analýzy diskurzu
Kristýna Tesařová

Meze interpretovatelnosti v analýze diskurzu na příkladu článku ze Serbských Nowin
Stanislav Tomčík

Ja-kmenová feminina s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 ve vztahu k deklinačnímu typu píseň (pohled vývojový)
Miloslava Vajdlová

Slovosled ve francouzském jazyce z pohledu lingvodidaktiky a jeho výzkum
Sylvie Vondráková

Pohled na metody výuky cizích jazyků 20. století
Šárka Zelinková

Jazykové problémy dětí na prvním stupni ZŠ při výuce angličtiny: výzkumná případová studie
Kamila Žáčková