Ja-kmenová feminina s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 ve vztahu k deklinačnímu typu píseň (pohled vývojový)

Miloslava Vajdlová
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
<vajdlova@ujc.cas.cz>

Abstract:

Ja-stem feminine nouns with an alternative ending nom. sg. -ě/0 (Old Czech púščě/púšč, hrázě/hráz) are one of the groups of nouns on the basis of which a new declension type píseň has been formed. However, all individual nouns of the type have not evolved in the same way: some have followed the new declension, some have preserved the doublet forms and the original declension type until now. Reasons for transition to the new declension type are phonetic-phonological and accentological, the number of syllables, the syllabic structure and the theory of templates applying in nouns with [i:] or á in the stem are also important. Three-syllable nouns with penultimate syllable open, nouns with penultimate syllable closed and two-syllable nouns with r, e, é, ě, o, ó, ú in the stem, rarely also á, transit to the new declension type. Two-syllable nouns with [i:] in stem and those with á in stem, which have C+á+C+ě structure, have preserved the original declension type.

Klíčová slova / key words:

stará čeština, čeština doby střední, vývoj jazyka, deklinace, vzor píseň, změna deklinačního typu

Old Czech, Middle Czech, development of language, declension, type píseň, change of declension type

1. Jedním z projevů a důsledků přerodu českého kmenového deklinačního systému v systém rodový je vznik hybridního nekmenového deklinačního typu píseň. Ten vzniká kontaminací starých ženských rodových deklinací ja-kmenové (typ-vzor dušě)¹ a i-kmenové (typ-vzor kost).

sg.	pl.
píseň	písně
písně	písní
písni	písním
píseň	písně
písni!	písně!
písni	písních
písní	písněmi

Tab. 1: Nový deklinační typ píseň. Tučně jsou zvýrazněny původní koncovky i-kmenové, podtržením původní koncovky ja-kmenové. Ostatní tvary se shodovaly již dříve.

Nový deklinační typ se konstituuje a stabilizuje v období staro- až středněčeském; k r. 1500 ho lze považovat za ustavený (srov. Vajdlová, 2012).

2. Jednou ze skupin jmen, jež se na formování nového typu podílejí, jsou ženské ja-kmeny s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 a akuz. sg. -u/0 (pláně/pláň, púščě/púšč, výšě/výš, nesnázě/nesnáz, postele/postel aj.). Jedná se o vcelku početnou skupinu čítající několik desítek jmen různého stáří a četnosti doložení,² mezi nimiž nechybějí ani lexémy cizího původu (šalmějě/šalměj, šalvějě/šalvijě/šalvěj).

2.1 Jednotlivá jména se v průběhu času nevyvíjejí stejně – některá ztrácejí původní vokalické zakončení a – dříve či později – přecházejí k deklinačnímu typu píseň (srov. stč. hrázě/hráz, pelešě/peleš, vášně/vášeň – nč. hráz, peleš, vášeň aj.),³

2.2 jiná si dubletní tvary a původní deklinační příslušnost podržují až do současnosti (srov. stč. tiežě/tiež, zářě/zář – nč. tíže/tíž, záře/zář aj.).

2.3 K typu píseň přecházejí i jména, jež mají ve staré češtině doloženo pouze vokalické zakončení nom. sg. a dubletní tvary se u nich objevují později (srov. stč. jen báně, kadeřě, věžě – nč. báň, kadeř, věž aj.).

2.4 Vývoj některých ze sledovaných substantiv není lineární – přestože v době střední u nich převažuje bezsamohláskové zakončení nom./akuz. sg. nebo tvar se zakončením na -e není prokazatelně doložen,⁴ zvratným vývojem do nové češtiny převáží, popř. je opětovně restituován dlouhý tvar nom./akuz. sg., a jména si tak v důsledku uchovávají svoji původní deklinační příslušnost. Takovýto vývoj zaznamenáváme především u dvouslabičných feminin s kořenným -í-, -ie-, -ý- (srov. stč. šířě/šíř, tiežě/tiež, výšě/výš – střdč. šíř, tíž, řidčeji tíže, výš – nč. šíře/šíř, tíže/tíž, výše aj.).

2.5 Nečetná jména nekončí svůj vývoj přechodem k bezkoncovkovému měkkému deklinačnímu typu píseň, ale ve svém vývoji pokračují dále až k i-kmenům a přejímají koncovky vzoru kost (srov. stč. dále/dál, -e, hlúbě/hlúb, -ě, rzě/rez, rzě, tlúščě/tlúšč, -ě – nč. dál, -i, hloub, -i, rez, rzi, tloušť, -i).

3. Vyvstává otázka, je-li možné určit, která feminina a za jakých okolností mění svoji deklinační příslušnost a která nikoliv.

V souboru zkoumaných jmen se mi nepodařilo vysledovat žádnou bez výjimky platnou souvislost se slovotvorným typem nebo významem lexémů. Přestože nepřehlédnutelnou tendenci k přechodu k novému způsobu skloňování v době střední vykazují dvouslabičná feminina s adverbiálním základem skládající se původně ze dvou otevřených slabik a mající společný význam ,měřitelný rozměr‘, ,měřitelná veličina‘ (srov. stč. déle/dél, hlúbě/hlúb, šířě/šíř aj.)⁵ a dvouslabičná deadjektiva pojmenovávající místa (srov. stč. pláně/pláň, púščě/púšč aj.), jednotlivá jména těchto slovotvorně i významově kompaktních skupin se směrem do nové češtiny vyvíjejí co do formy různě, a to v závislosti na kvalitě svého kořenného vokálu.

4. To ukazuje, že žádoucí je hledat důvod různorodého vývoje zkoumaných substantiv nikoliv v jejich sémantice, ale spíše na úrovni slabičné a foneticko-fonologické skladby jmen. Níže uvádím přehled většiny zaznamenaných substantiv rozdělených podle počtu slabik, typu předposlední slabiky a u dvouslabičných feminin s první slabikou otevřenou dále podle kvality kořenného vokálu.

stč. f.	změna rodu	střdč. f.	změna rodu	PSJČ	SSJČ	IJP
kadeřě	kadeř m.	kadeře	kadeř m.	kadeř	kadeř	kadeř
krápějě		krápěj / krápěje		krápěj	krápěj	–
kročějě	kročej m.	kročej	kročej m.	kročej m., řidč. f.	kročej m., řidč. f.	–
krópějě		krůpěje / krůpěj (Rosa)		krůpěj	krůpěj	krůpěj
kúdele / kúdel		koudel		koudel	koudel	koudel
nesnázě / nesnáz		nesnáz / nesnáze		nesnáz / zast. nesnáze	nesnáz / †nesnáze	nesnáz
niestějě / niestěj		nístěj		nístěj	nístěj	nístěj
pelešě / peleš		peleš	peleš m.	peleš	peleš	peleš
postele / postel		postel	postel m.	postel, dial. a *i m.	postel	postel
rohožě		rohože / rohož		rohož / zř. rohože	rohož / rohože*	rohož
stežějě		stežeje	stežeje m.	stěžej i m.	stěžej i m.	stěžej i m.
stúpějě	ojed. stúpěj m. (?)	stupěj		–	–	–
šalmějě / šalměj		šalmaje	šalmaj m.	šalmaj i m.	šalmaj i m.	šalmaj
šalvějě / šalvijě / šalvěj	ojed. šalvěj m. (?)	šalvěj / šalvěje / šalvije / šelvije		šalvěj i m.	šalvěj i m.	šalvěj
šlápějě / šlépějě		šlápěje / šlépěje	šlápěj / šlépěj m.	šlépěj / šlépěje / zast. šlápěj	šlépěj / šlépěje / †šlápěj	šlépěj
veřějě	veřěj m.	veřeje	veřej m.	veřej	veřej / veřeje	veřej

Tab. 2: Tříslabičná nesložená jména s předposlední slabikou otevřenou.

stč. f.	střdč. f.	PSJČ	SSJČ	IJP
hlavně	hlavně / hlaveň	hlaveň	hlaveň	hlaveň
kovárně	kovárně	– (nově kovárna)	–	–
ľušně	lišně	líšeň / lišeň	líšeň / lišeň	–
pochodně	pochodně	pochodeň	pochodeň	pochodeň
třešně	třešně	třešně / řidč. třešeň	třešeň; třešně (2 lexémy)	třešeň
usně / ojed. useň	usně	useň	useň	useň
vášně / vášeň	vášeň / vášně	vášeň	vášeň	vášeň
višně	višně	višně / višeň	višeň; višně (2 lexémy)	višeň; višně (2 lexémy)
výhně / výheň	výheň / výhně	výheň i m.	výheň i m.	výheň
úlehle / úlehl	úlehle / úlehl	úlehle (zast.)	úlehle (zast.)	–

Tab. 3: Dvou- a víceslabičná jména s první/předposlední slabikou zavřenou.

stč. f.	změna rodu	střdč. f.	změna rodu	PSJČ	SSJČ	IJP
rzě / rez		rez	rez m.	rez, rzi, zř. rze, i m.	rez i-kmen, i m.	rez i-kmen
tvrzě / tvrz		tvrz / tvrze (Vel)		tvrz	tvrz	tvrz
vršě / vrš		vrše	vrš m.	vrš	vrš	vrš

Tab. 4: Dvouslabičná jména s první slabikou zakončenou na slabikotvorné -r-.

stč. f.	změna rodu	střdč. f.	změna rodu	PSJČ	SSJČ	IJP
déle / dél		dél		dél	dél (básn.)	–
kletcě		klece / klec		klec	klec	klec
mezě		mez	mez m., mezí n.	mez	mez	mez
země		země / zem		země / zem	země / zem	země / zem
věžě		věže / věž		věž / zast. věže	věž / †věže	věž

Tab. 5: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -e-, -é-, -ě-.

stč. f.	změna rodu	střdč. f.	změna rodu	PSJČ	SSJČ	IJP
obcě / obec		obec		obec	obec	obec
ojě / oj	oje n.	oj	oje n., ojed. oj m.	oj / oje	oj	oj
sbrojě / zbrojě	zř. zbroj m.	zbroj / zbroje		zbroj	zbroj	zbroj
tóně		tůně		tůň / tůně	tůň / tůně	tůň

Tab. 6: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -o-, -ó-.

stč. f.	změna rodu	střdč. f.	změna rodu	PSJČ	SSJČ	IJP
hlúbě / hlúb		hloub		hloub (básn.) i-kmen	hloub (zprav. kniž., básn.) i-kmen	hloub i-kmen
húščě / húšč	húšč m.	houšť / houště (Rosa)		houšť (kniž.)	houšť (kniž.)	–
púščě / púšč		poušť	poušť m.	poušť	poušť	poušť
súšě / súš		souše / souš	souší n.	souš, ve význ. ,suchý strom, větev‘ i suš (2 lexémy)	souš, ve význ. ,suchý strom, větev‘ i suš (2 lexémy)	souš
tlúščě / tlúšč		tloušť		*tloušť, -e i -i	†tloušť i-kmen	–

Tab. 7: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -ú-.

stč. f.	změna rodu	střdč. f.	změna rodu	PSJČ	SSJČ	IJP
báně		báně		báň / báně	báň / báně	báň
dále / dál		–		dále, -e, obyč. dál, -i	dál, -i, zř. dále, -e	dále / dál
hrázě / hráz		hráz / hráze		hráz	hráz / hráze*	hráz
káně		káně	káně n., kání n.	káně / řidč. káň	káně / káň*	káně
pláně / pláň		pláň (? – dolož. jen v nepřímém pádě)		pláň / pláně	pláň / pláně*	pláň
skráně		skráně		skráň (kniž.)	skráň (kniž. a básn.)	skráň
strážě / stráž	strážě m.	stráž	m. neprůkazné	stráž / zast. stráže	stráž / †stráže	stráž
zářě / zář		záře		záře / zář	záře / zář	záře / zář

Tab. 8: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -á-.

stč. f.	střdč. f.	PSJČ	SSJČ	IJP
blížě	–	blíž (básn.)	blíž / blíže (básn.)	–
chvíle / chvíl (?)	chvíle	chvíle	chvíle	chvíle
kratochvíle / kratochvíl	kratochvíl / kratochvíle	kratochvíle / arch. kratochvíl	kratochvíle	kratochvíle
nížě	–	níže / zř. níž	níže / níž	níže
píle / píl (?)	píle	píle	píle	píle
šíjě	šíje	šíje / šíj	šíje / kniž. šíj	šíje
šířě / šíř	šíř	šíře / šíř	šíře / řidč. šíř	šíře / šíř

Tab. 9: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -í-.

stč. f.	změna rodu	střdč. f.	změna rodu	PSJČ	SSJČ	IJP
diežě		díže / díž (Rosa)		díže / díž	díže / díž	díže / díž
mřiežě		mříže / mříž	mříž m. (?)	mříž / zast. mříže	mříž / mříže	mříž / mříže
tiežě / tiež		tíž / tíže		tíže / tíž	tíže / řidč. tíž	tíže / tíž
skrýšě	skrýš m.	skrýš / skrýše (slovníky)	skrýš m.	skrýš / skrýše	skrýš / skrýše	skrýš / skrýše
výšě / výš		výš (zř.)		výše / básn. výš	výše / básn. výš	výše

Tab. 10: Dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -ie-, -ý-.

4.1 Po komplexním prozkoumání všech dosud zaznamenaných původních ženských ja-kmenů s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 a akuz. sg. -u/0 a po jejich vzájemném porovnání lze konstatovat, že k novému deklinačnímu typu píseň přecházejí:

(i) tříslabičná nesložená feminina s předposlední slabikou otevřenou (typ stč. postele/postel – nč. postel).

Jedinou zatím zjištěnou výjimkou uchovávající si původní dvojtvary i skloňovací typ je stč. f. veřějě – nč. veřej/veřeje;⁶

(ii) dvou- a víceslabičná feminina s první/předposlední slabikou zavřenou (typ stč. vášně/vášeň – nč. vášeň) poté, co pod vlivem vlastních nepřímých tvarů a tvarů feminin zakončených původně na sykavku+(K+)n (stč. tiesn, bázn,prázdn aj.) nebo -V+n (stč. dan, sien, žen aj.)⁷ přebudovala svoji vnitřní konsonanticko-vokalickou a slabičnou strukturu slova ve prospěch zakončení -e+ň. Tato substantiva si jako jediná po změně deklinace zachovávají původní počet slabik.

S výjimkou feminina úlehle/úlehl všechna jména této podskupiny ve staré češtině původně končí na -K+ně. Odlišující se úlehle/úlehl zůstává beze změny slabičné struktury a nom. sg. a je zachováno jako zastaralé až do doby novočeské, IJP ho již ale neuvádí;

(iii) dvouslabičná jména s první slabikou zakončenou na slabikotvorné -r- (typ stč. tvrzě/tvrz – nč. tvrz).

Nečetně doložené stč. rzě/rez, rzě se v průběhu svého vývoje stává i-kmenem – i-kmenové zakončení gen. sg. u tohoto substantiva uvádí již Václav Jan Rosa ve svém Thesauru linguae Bohemicae;

(iv) dvouslabičná feminina s první slabikou otevřenou a zakončenou:

(a) na -e-, -é-, -ě- (typ stč. mezě, déle/dél, věžě – nč. mez, dél, věž) s výjimkou frekventovaného, a díky tomu zřejmě v užití i formě ustáleného země/zem;

(b) na -o-, -ó- (typ stč. ojě/oj, tóně – nč. oj, tůň);

Některá jména této skupiny přecházejí v době novočeské až k i-kmenům (srov. stč. hlúbě/hlúb, -ě, tlúščě/tlúšč, -ě – nč. hloub, -i, tloušť, -i);

(d) a ta část dvouslabičných feminin s kořenným -á-, jež má násloví tvořené minimálně dvěma konsonanty,⁸ což ve výslovnosti prodlužuje fonetickou platnost slabiky, a zajišťuje tak dostatečnou délku akustického trvání slova (typ stč. hrázě/hráz, pláně/pláň – nč. hráz, pláň).

4.2 Původní deklinační typ zachovávají jména dvouslabičná s první slabikou otevřenou a zakončenou:

(i) na -í-, -ie-, -ý-,⁹ kteréžto fonémy se po absolvování hláskoslovného vývoje v nové češtině shodně vyslovují jako [i:] (typ stč. šířě/šíř, diežě, skrýšě – nč. šíře/šíř, díže/díž, skrýš/skrýše);

(ii) na -á-, v případě, že jméno má konsonanticko-vokalickou strukturu K+á+K+ě (typ stč. zářě/zář – nč. záře/zář).

Výjimku v této skupině představuje stč. f. báně, které SSJČ uvádí ještě v dubletní podobě báň, řidč. báně, ale IJP již pouze jako báň, a f. dále/dál, jež se při přechodu do nové češtiny¹⁰ rozpadá na dvě formy s různým skloňováním: dál, -i, řidčeji dále, -e.

5. Přelomovým obdobím, během něhož dochází ke změně deklinace u značné části feminin, je doba střední.

5.1 K nové deklinaci v této době přecházejí, popř. svůj přechod završují tříslabičná nesložená feminina s předposlední slabikou otevřenou, dvou- a víceslabičná jména s první/předposlední slabikou zavřenou, dvouslabičná substantiva s kořenným -r- a dvouslabičná jména s první slabikou otevřenou a zakončenou na -e-, -é-, -ě-, -o-, částečně též -á-.

Jiná feminina se s novým deklinačním typem v této době dočasně sbližují – srov. nelineární vývoj dvouslabičných jmen s původním kořenným -í-, -ie-, -ý- popsaný v bodě 2.4.

5.2 Charakteristickým průvodním jevem složitého, dlouhodobého a v některých případech i nepřímého přechodu od jednoho skloňovacího typu k druhému je v době střední rozpad části sledovaných jmen na dvě, popř. i více forem různého rodu.¹¹ Stará a nová rodová forma se někdy v základním tvaru shodují (srov. střdč. ta i ten peleš, postel, poušť aj.), jindy se některá z nových forem odděluje i tvarově (srov. střdč. ta šalmaje, veřeje – ten šalmaj, veřej; ta, ojediněle též ten oj – to oje; ta i ten mez – to mezí aj.).

6. Závěr

Na základě výše uvedených poznatků je zřejmé, že změna, či zachování deklinační příslušnosti ženských ja-kmenových feminin, jež mají v některém historickém vývojovém období jazyka alternativní zakončení nom. sg. -ě/0 a akuz. sg. -u/0, nesouvisí se slovotvornou skladbou či významem jmen – důvody přechodu k novému deklinačnímu typu píseň je nutné hledat v oblasti foneticko-fonologické a akcentologické.¹² Nepochybný vliv na změnu deklinace má i počet slabik¹³ a slabičná struktura jmen, v neposlední řadě také teorie templát – k novému deklinačnímu typu přecházejí tříslabičná substantiva s předposlední slabikou otevřenou, feminina s předposlední slabikou zavřenou a dvouslabičná jména s takovou foneticko-fonologickou strukturou, jež zaručuje dostatečnou artikulační délku, srozumitelnost a vydělitelnost slova.

Naopak dvouslabičné lexémy s úzkým předním kořenným [i:], které v době střední inklinovaly ke vzoru píseň, byly v proudu řeči zjevně vnímány jako příliš „krátké“, proto u nich byl zachován, popř. restituován dlouhý dvouslabičný tvar nom./akuz. sg. Ten zaručuje dostatečné trvání slova a zároveň vyhovuje teorii templát, požadující, aby první slabika slova měla platnost dvě mory, druhá jednu. Původní deklinační příslušnost zachovávají i dvouslabičná feminina s kořenným -á- v případě, že před i za vokálem předchází a následuje vždy pouze jediný konsonant – i zde se uplatňuje teorie templát.

Literatura:

Vajdlová, Miloslava (2012): O formování nekmenového deklinačního typu píseň (se zaměřením na období staro- a středněčeské). In: Světla Čmejrková – Jana Hoffmannová – Jana Klímová (eds.), Čeština v pohledu synchronním a diachronním. Stoleté kořeny ústavu pro jazyk český. Praha: Karolinum, s. 185–190.

Vajdlová, Miloslava (v tisku): Staročeská dvouslabičná ja-kmenová feminina označující měřitelný rozměr a jejich vývoj ve střední a nové češtině. In: Rara avis, X. 1. diel – jazykoveda. Zborník z X. filologickej konferencie. Trnava 2.–3. mája 2013. Trnava: Trnavská univerzita v Trnave.

Weingart, Miloš (1937): Rukověť jazyka staroslověnského, 1. Praha: Didaktický kruh Klubu moderních filologů.

Prameny:

Gebauer, Jan (1970² [1903, 1916]): Slovník staročeský. Praha: Academia.

ESSČ: Elektronický slovník staré češtiny (2006–2013) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka. Verze dat 0.8.0. Cit. 25. 3. 2013. Dostupné z WWW: <http://vokabular.ujc.cas.cz>.

IJP: Internetová jazyková příručka (2008–2013) [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení jazykové kultury. Cit. 2. 4. 2013. Dostupné z WWW: <http://prirucka.ujc.cas.cz>.

LDHBČ: Nejedlý, Petr et al. (2013): Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny² [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka. Verze 0.9.5.0. Cit. 22. 3. 2013. Dostupné z WWW: <http://madla.ujc.cas.cz>.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého, 1–8 (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství a Státní pedagogické nakladatelství.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého, 1–4 (1960–1971): Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.

StčS: Staročeský slovník (1968–2008). Praha: Academia.

Poznámky:

1 Substantiva uvádím v nejstarším doloženém tvaru, a to staročeské lexémy v podobě k r. 1300, středněčeské ve formě k r. 1500.

2 Zatím jsem zaznamenala 68 feminin, tento počet však nepovažuji za konečný. Většina jmen je doložena již ve staré češtině.

3 Vzhledem ke stáří pramenné základny PSJČ a SSJČ novočeskou podobu primárně přejímám z IJP, pouze v případech, že zde sledovaný lexém není uveden, cituji novočeský stav podle SSJČ.

4 Při vyhodnocování materiálu v takovýchto případech beru v úvahu pouze formálně jednoznačné doklady typu ta tvrze – ta tvrz, přes hrázi – přes hráz.

5 K slovnědruhové platnosti fundujících lexémů v době předčeské (substantiva jsou z hlediska staročeského nemotivovaná) srov. Weingart (1938, s. 179n.). K vývoji jmen s významem ,měřitelný rozměr‘ více Vajdlová (v tisku).

6 Sled novočeských forem lexémů uvádím v souladu se SSJČ.

7 Tj. dalších dvou skupin jmen, na jejichž základě se v době staročeské ustavuje deklinační typ píseň.

8 Z nichž poslední je likvida.

9 Včetně kompozita kratochvíle/kratochvíl.

10 Stav středněčeský je nejistý – v době střední je toto jméno doloženo jen jako součást spřežek.

11 Je otázkou, zda tyto oddělivší se sekundární slovní útvary hodnotit jako samostatné nové lexémy, nebo jako rodově modifikované formy původní lexikální jednotky. V souladu s převažující praxí české lexikografie se přikláním ke druhé možnosti.

12 Stávající nedostatečné poznatky o předčeském přízvuku bohužel nepostačují ke stanovení jakýchkoliv dalších závěrů.

13 Při změně deklinace se většina jmen krátí o slabiku.