1. Český jazyk jako vyučovací předmět

Jazyk je nástrojem lidského dorozumívání a co nejlepší zvládnutí tohoto nástroje je předpokladem funkční komunikace a interakce jedince s ostatními lidmi, a tedy úspěšného života ve všech jeho oblastech.

Jazyk je jedním ze základních znaků národa, český jazyk je znakem českého národa. Prvním prostředím – první sociální skupinou, kde se dítě od narození učí jazyku metodou odezírání a imitace je rodina, (nemůžeme ovšem pominout situaci dětí, které z nejrůznějších důvodů vyrůstají v náhradní institucionální péči).

Škola je první institucí, která vede systematicky, cílevědomě a odborně ke zvládnutí jazyka (mateřského, národního) jako komunikačního prostředku ve všech sférách jeho fungování.

Český jazyk jako vyučovací předmět má zcela zásadní postavení a význam v soustavě vyučovacích předmětů. Zvládnutí českého jazyka je základním předpokladem úspěšnosti ve všech ostatních vyučovacích předmětech. V každém jiném předmětu potřebují žáci nezbytně znát a umět použít dovednosti nabyté v předmětu český jazyk. Stručně řečeno potřebují číst, psát, naslouchat a hovořit (porozumět textu, nalézt důležité informace, vybrat klíčové pojmy, napsat výpisek či výtah, přednést svůj referát, zvládnout ústní zkoušení apod.).

Ve školské praxi je předmět český jazyk rozčleněn na složku jazykovou a složku literární. Jazykovou oblast dělíme dále na jazykovou v užším smyslu a slohovou (Čechová – Styblík, 1998).

Schéma 1.

Slohová složka má v systému předmětu český jazyk specifické postavení. Zatímco jazyková a literární složka jsou především zaměřeny naukově, ve složce slohové dostávají žáci příležitost tvořit vlastní texty. Práce v této složce předmětu je tedy tvořivá, děti prakticky uplatní nabyté vědomosti a dovednosti. Současná výuka českého jazyka je zaměřena na vytváření komunikačních dovedností a návyků, na rozvíjení komunikačních schopností.

Schéma 2.

„Vytváření slohového projevu je proces, který se skládá z četných dílčích činností (shromažďování, uspořádání, jazyková forma, promýšlení a logické uspořádání). Slohový výcvik napomáhá vychovávat k vážné a systematické duševní práci, při níž se lze přesvědčit, jak z mnoha jednotlivých činností vzniká souvislý celek“ (Kala – Benešová, 1989).

V letech 1946–1947 se autor Lumír Klimeš zabýval výzkumem lexikální a syntaktické charakteristiky dětských prací. Zkoumal práce dětí osmi- až patnáctiletých na obecné a měšťanské škole (což odpovídá dnešnímu prvnímu a druhému stupni základní školy) v Praze. Byly posuzovány práce písemné na témata: „Čím bych chtěl být“ a „Jak trávím volné chvíle“. Pro syntaktický rozbor bylo použito 250 dětských prací. Z lexikálního hlediska bylo zkoumáno 220 prací.

Zatím nejrozsáhlejší práci věnující se tématu písemného a mluveného projevu žáků základní školy publikovali v osmdesátých letech Miroslav Kala a Marie Benešová (1989). U písemného projevu sledovali vliv faktorů na vypravování žáků; jejich věk, prospěch, prostředí a pohlaví. Podrobně se věnovali slovní zásobě žáků, stavbě věty a rovněž obsahu a formě. Formulovali některé závěry, například, že sociální a rodinné poměry korelují s prospěchem žáka. Dále uvedli, že intelektuální vyspělost osobnosti má na jazykový projev přímý vliv. Méně výrazně ovlivňuje rozvoj písemného vyjadřování dětí věk a pohlaví.

Při výzkumu mluvených projevů sledovali autoři jako nejdůležitější ovlivňující faktory všeobecné ontogenetické vlastnosti věkového rozmezí pubescence a počínající adolescence, pohlaví, prospěch jako výsledek pedagogického působení, biosociální prostředí žáka a psychologické zvláštnosti jednotlivce. Jako slohový postup při zkoumání mluvených projevů zvolili vypravování, které považují za nejběžnější a nejoblíbenější sdělovací formu u dětí a zároveň za stylisticky nejucelenější a typově nejbohatší postup.

3. Zahraniční výzkumy jazykového vývoje dětí a dospívajících

Např. Ruth Bermanová z Telavivské univerzity se zabývá výzkumem vývoje řeči dětí a mládeže z mnoha hledisek. V knize Language Development across Childhood and Adolescence (Berman, 2004) ukazuje, jak se rozumové a sociální zrání pojí s rostoucí gramotností v období školního věku a adolescence ve vztahu k pružnému rozrůstání repertoáru lexikálních prvků v různých morfosyntaktických konstrukcích a různých promluvových kontextech, které utvářejí typické znaky zralé schopnosti užívat jazyk.

Marilyn A. Nippoldová, profesorka Oregonské univerzity, např. provedla výzkum písemného vypravování u typických vývojových skupin žáků a studentů ve věku 11, 14 a 17 let. Děti a dospívající byli požádáni, aby napsali příběh o něčem zábavném, smutném nebo strašidelném, co se stalo jim samým nebo kamarádům. V každém vypravování bylo zkoumáno užívání abstraktních podstatných jmen a metajazykových sloves a tvoření složitých větných celků jako měřítko významové obšírnosti a hutnosti vyjádření. Ve výsledcích bylo prokázáno, že věk podmiňuje růst obou typů slov v písemném vypravování, navíc užívání abstraktních podstatných jmen a metajazykových sloves je spojeno s tvořením složitých větných celků. Tento výzkum byl publikován v článku Narrative writing in children and adolescents: examining the literate lexicon (viz Nippold, 2012) . Publikace Language Sampling with Adolescents (Nippold, 2010) od stejné autorky nabízí vodítko pro analýzu mluveného a psaného jazyka adolescentů. Kniha obsahuje řadu schémat, tabulek a praktických cvičení, které mají pomoci čtenářům pochopit, jak analyzovat obsah a strukturu toho, co adolescenti říkají a píší v různých žánrech: rozhovor, vypravování, přesvědčování, předvedení se. Pokrývá syntaktickou, pragmatickou a lexikální analýzu mluvených i psaných ukázek. Na základě formální analýzy autorka ukazuje, jak mohou být informace využity ke stanovení funkčních jazykových cílů a k cílevědomému zlepšování jazykové produkce adolescentů.

Přehlednou práci o studiu jazyka dětí publikovala také Suzanne Romaineová, profesorka Oxfordské univerzity, která se v širším záběru věnuje zkoumání historické lingvistiky a sociolingvistiky, problémů vícejazyčných společností, jazykové různorodosti, jazykových změn, osvojování jazyka a jazykových kontaktů v širším smyslu. Autorčina práce The Language of Children and Adolescents: The Acquisition of Communicative Competence (Romaine, 1984) je mimořádná svým zaměřením na jazyk a jazykový vývoj dětí školního věku, Romaineová v knize propojuje psycholingvistické a sociolingvistické hledisko.

4. Disertační práce Vývoj vypravování dětí staršího školního věku

Hlavním cílem projektu je sledovat vývoj dovednosti vypravování u dětí staršího školního věku, respektive dětí navštěvujících druhý stupeň základní školy, tedy šestý až devátý ročník. Výzkum hotových žákovských prací je prostředkem k poznání celého procesu tvorby. Právě tento proces může ukázat vývoj komunikační kompetence u dětí sledované věkové skupiny.

Dalšími dílčími otázkami, na které může projekt pomoci odpovědět, jsou např.: Co děti při procesu vypravování motivuje a co jim pomáhá? Co naopak činí potíže a jakým způsobem se s nimi žáci vypořádávají? Lze vysledovat prokazatelný vliv úrovně rodinného prostředí na kvalitu vyjadřování dětí? Lze věrohodně dokázat vliv médií a sociálních sítí na vyjadřování dětí a dospívajících (ať už kladný, nebo záporný).

Vypravování můžeme chápat jako:

1. mluvení, povídání (o něčem, o někom);

2. souvislou reprodukci děje, události, příhody, s dominantním hlediskem časové následnosti, a to buď jako výstavbu fabulované struktury, nebo přímo jako slohový a literární útvar (Pastyřík, 2005).

Ve své práci se soustřeďuji na vypravování ve druhém (užším) smyslu. Jsou zkoumána připravená vypravování vzniklá ve formálním prostředí – v rámci školní výuky.

Pro některé děti je náročné zvládnout samu podstatu vypravování jako slohového útvaru, tedy vytvořit všechny části v logické návaznosti tak, aby žáci tvořili skutečné vypravování nikoliv dějový popis – to bývá častý a vlastně zásadní nedostatek dětských prací. Žákům pomáhá jednoduché grafické znázornění.

Schéma 3.

Podstatou práce je shromáždění vzorku dětských písemných prací a jejich analýza dle předem daných hledisek. Vývoj vypravování je sledován ve třech skupinách, děti v těchto skupinách nejsou nijak selektovány, jedná se o běžné žákovské třídy. Dětem budou postupně zadány čtyři práce v půlročních intervalech. Bude zkoumán vývoj vypravování od počátku 6. ročníku do konce 7. ročníku základní školy, dále od 7. do 8. ročníku a od 8. do 9. ročníku. Celkem by měl zkoumaný vzorek čítat přibližně 240 dětských písemných prací.

Každá práce je zkoumána z následujících hledisek:

1. Volba tématu:

 Jak dítě volí téma, pokud má možnost výběru, popř. jak uchopí předložené téma?

2. Shromažďování a selekce materiálu:

 Využívají děti vlastní zážitky, zážitky blízkých, ovlivňuje je četba, sledování televize, popř. počítačové hry apod.?

3. Kompozice vypravování:

 Dokáže dítě vytvořit všechny důležité části vypravování s jejich logickou návazností?

4. Tvorba osnovy a členění textu na odstavce:

 Umí dítě sestavit osnovu odpovídající příběhu v bodech stručných a výstižných, dovede rozčlenit text na smysluplné části?

5. Délka práce:

 Sledujeme počet slov a počet větných celků.

6. Slovní zásoba:

 Zajímá nás bohatství slovní zásoby, funkční užívání citově a slohově zabarvených slov.

7. Skladba, větná stavba:

 Zkoumáme správný slovosled, logickou návaznost vět, „obratnost“ vyjadřování.

8. Prostředky, jimiž dosahujeme dějového napětí:

 Posuzujeme funkční užití přímé řeči, přítomného času, krátkých zvolacích vět, přirovnání apod.

9. Pravopis:

 Zajímají nás nejčastější pravopisné chyby.

10. Čitelnost písma, celková úprava práce.

Výsledky zkoumání mají obohatit poznání vývoje komunikační kompetence dětí na druhém stupni základní školy, další výzkum v této oblasti i didaktiku jazyka a komunikační výchovy.