Filozofická Fakulta

Lingvistika Praha 2013

Vývoj vypravování u dětí staršího školního věku

Ivana Čepková
Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK v Praze
<cepkova.4zs@seznam.cz>

Příspěvek k tisku

Abstract:

My dissertation (doctoral thesis) is about development of narration of children in later school age. I am interested in later language development. The suggested project proceeds from a requirement to know the development of narration skills of children in older school age. We want research the written narration written in formal, school environment for more efficient purposive developing of communication competence of children and contribute to others researches in the field of language development.

Klíčová slova / key words:

jazyk, jazyková složka předmětu, komunikace, literární složka předmětu, předmět český jazyk, slohová složka předmětu, slohový útvar, vypravování

language, language constituent of school subject Czech, communication, literary constituent of school subject Czech, school subject Czech, stylistic constituent of school subject Czech, stylistic structure, narration

1. Český jazyk jako vyučovací předmět

Jazyk je nástrojem lidského dorozumívání a co nejlepší zvládnutí tohoto nástroje je předpokladem funkční komunikace a interakce jedince s ostatními lidmi, a tedy úspěšného života ve všech jeho oblastech.

Jazyk je jedním ze základních znaků národa, český jazyk je znakem českého národa. Prvním prostředím – první sociální skupinou, kde se dítě od narození učí jazyku metodou odezírání a imitace je rodina, (nemůžeme ovšem pominout situaci dětí, které z nejrůznějších důvodů vyrůstají v náhradní institucionální péči).

Škola je první institucí, která vede systematicky, cílevědomě a odborně ke zvládnutí jazyka (mateřského, národního) jako komunikačního prostředku ve všech sférách jeho fungování.

Český jazyk jako vyučovací předmět má zcela zásadní postavení a význam v soustavě vyučovacích předmětů. Zvládnutí českého jazyka je základním předpokladem úspěšnosti ve všech ostatních vyučovacích předmětech. V každém jiném předmětu potřebují žáci nezbytně znát a umět použít dovednosti nabyté v předmětu český jazyk. Stručně řečeno potřebují číst, psát, naslouchat a hovořit (porozumět textu, nalézt důležité informace, vybrat klíčové pojmy, napsat výpisek či výtah, přednést svůj referát, zvládnout ústní zkoušení apod.).

Ve školské praxi je předmět český jazyk rozčleněn na složku jazykovou a složku literární. Jazykovou oblast dělíme dále na jazykovou v užším smyslu a slohovou (Čechová – Styblík, 1998).

Schéma 1.

Slohová složka má v systému předmětu český jazyk specifické postavení. Zatímco jazyková a literární složka jsou především zaměřeny naukově, ve složce slohové dostávají žáci příležitost tvořit vlastní texty. Práce v této složce předmětu je tedy tvořivá, děti prakticky uplatní nabyté vědomosti a dovednosti. Současná výuka českého jazyka je zaměřena na vytváření komunikačních dovedností a návyků, na rozvíjení komunikačních schopností.

Schéma 2.

„Vytváření slohového projevu je proces, který se skládá z četných dílčích činností (shromažďování, uspořádání, jazyková forma, promýšlení a logické uspořádání). Slohový výcvik napomáhá vychovávat k vážné a systematické duševní práci, při níž se lze přesvědčit, jak z mnoha jednotlivých činností vzniká souvislý celek“ (Kala – Benešová, 1989).

2. Výzkumy vycházející z rozboru dětských slohových prací v českém prostředí

V letech 1946–1947 se autor Lumír Klimeš zabýval výzkumem lexikální a syntaktické charakteristiky dětských prací. Zkoumal práce dětí osmi- až patnáctiletých na obecné a měšťanské škole (což odpovídá dnešnímu prvnímu a druhému stupni základní školy) v Praze. Byly posuzovány práce písemné na témata: „Čím bych chtěl být“ a „Jak trávím volné chvíle“. Pro syntaktický rozbor bylo použito 250 dětských prací. Z lexikálního hlediska bylo zkoumáno 220 prací.

Zatím nejrozsáhlejší práci věnující se tématu písemného a mluveného projevu žáků základní školy publikovali v osmdesátých letech Miroslav Kala a Marie Benešová (1989). U písemného projevu sledovali vliv faktorů na vypravování žáků; jejich věk, prospěch, prostředí a pohlaví. Podrobně se věnovali slovní zásobě žáků, stavbě věty a rovněž obsahu a formě. Formulovali některé závěry, například, že sociální a rodinné poměry korelují s prospěchem žáka. Dále uvedli, že intelektuální vyspělost osobnosti má na jazykový projev přímý vliv. Méně výrazně ovlivňuje rozvoj písemného vyjadřování dětí věk a pohlaví.

Při výzkumu mluvených projevů sledovali autoři jako nejdůležitější ovlivňující faktory všeobecné ontogenetické vlastnosti věkového rozmezí pubescence a počínající adolescence, pohlaví, prospěch jako výsledek pedagogického působení, biosociální prostředí žáka a psychologické zvláštnosti jednotlivce. Jako slohový postup při zkoumání mluvených projevů zvolili vypravování, které považují za nejběžnější a nejoblíbenější sdělovací formu u dětí a zároveň za stylisticky nejucelenější a typově nejbohatší postup.

3. Zahraniční výzkumy jazykového vývoje dětí a dospívajících

Např. Ruth Bermanová z Telavivské univerzity se zabývá výzkumem vývoje řeči dětí a mládeže z mnoha hledisek. V knize Language Development across Childhood and Adolescence (Berman, 2004) ukazuje, jak se rozumové a sociální zrání pojí s rostoucí gramotností v období školního věku a adolescence ve vztahu k pružnému rozrůstání repertoáru lexikálních prvků v různých morfosyntaktických konstrukcích a různých promluvových kontextech, které utvářejí typické znaky zralé schopnosti užívat jazyk.

Marilyn A. Nippoldová, profesorka Oregonské univerzity, např. provedla výzkum písemného vypravování u typických vývojových skupin žáků a studentů ve věku 11, 14 a 17 let. Děti a dospívající byli požádáni, aby napsali příběh o něčem zábavném, smutném nebo strašidelném, co se stalo jim samým nebo kamarádům. V každém vypravování bylo zkoumáno užívání abstraktních podstatných jmen a metajazykových sloves a tvoření složitých větných celků jako měřítko významové obšírnosti a hutnosti vyjádření. Ve výsledcích bylo prokázáno, že věk podmiňuje růst obou typů slov v písemném vypravování, navíc užívání abstraktních podstatných jmen a metajazykových sloves je spojeno s tvořením složitých větných celků. Tento výzkum byl publikován v článku Narrative writing in children and adolescents: examining the literate lexicon (viz Nippold, 2012) . Publikace Language Sampling with Adolescents (Nippold, 2010) od stejné autorky nabízí vodítko pro analýzu mluveného a psaného jazyka adolescentů. Kniha obsahuje řadu schémat, tabulek a praktických cvičení, které mají pomoci čtenářům pochopit, jak analyzovat obsah a strukturu toho, co adolescenti říkají a píší v různých žánrech: rozhovor, vypravování, přesvědčování, předvedení se. Pokrývá syntaktickou, pragmatickou a lexikální analýzu mluvených i psaných ukázek. Na základě formální analýzy autorka ukazuje, jak mohou být informace využity ke stanovení funkčních jazykových cílů a k cílevědomému zlepšování jazykové produkce adolescentů.

Přehlednou práci o studiu jazyka dětí publikovala také Suzanne Romaineová, profesorka Oxfordské univerzity, která se v širším záběru věnuje zkoumání historické lingvistiky a sociolingvistiky, problémů vícejazyčných společností, jazykové různorodosti, jazykových změn, osvojování jazyka a jazykových kontaktů v širším smyslu. Autorčina práce The Language of Children and Adolescents: The Acquisition of Communicative Competence (Romaine, 1984) je mimořádná svým zaměřením na jazyk a jazykový vývoj dětí školního věku, Romaineová v knize propojuje psycholingvistické a sociolingvistické hledisko.

4. Disertační práce Vývoj vypravování dětí staršího školního věku

Hlavním cílem projektu je sledovat vývoj dovednosti vypravování u dětí staršího školního věku, respektive dětí navštěvujících druhý stupeň základní školy, tedy šestý až devátý ročník. Výzkum hotových žákovských prací je prostředkem k poznání celého procesu tvorby. Právě tento proces může ukázat vývoj komunikační kompetence u dětí sledované věkové skupiny.

Dalšími dílčími otázkami, na které může projekt pomoci odpovědět, jsou např.: Co děti při procesu vypravování motivuje a co jim pomáhá? Co naopak činí potíže a jakým způsobem se s nimi žáci vypořádávají? Lze vysledovat prokazatelný vliv úrovně rodinného prostředí na kvalitu vyjadřování dětí? Lze věrohodně dokázat vliv médií a sociálních sítí na vyjadřování dětí a dospívajících (ať už kladný, nebo záporný).

Vypravování můžeme chápat jako:

    1. mluvení, povídání (o něčem, o někom);

    2. souvislou reprodukci děje, události, příhody, s dominantním hlediskem časové následnosti, a to buď jako výstavbu fabulované struktury, nebo přímo jako slohový a literární útvar (Pastyřík, 2005).

Ve své práci se soustřeďuji na vypravování ve druhém (užším) smyslu. Jsou zkoumána připravená vypravování vzniklá ve formálním prostředí – v rámci školní výuky.

Pro některé děti je náročné zvládnout samu podstatu vypravování jako slohového útvaru, tedy vytvořit všechny části v logické návaznosti tak, aby žáci tvořili skutečné vypravování nikoliv dějový popis – to bývá častý a vlastně zásadní nedostatek dětských prací. Žákům pomáhá jednoduché grafické znázornění.

Schéma 3.

Podstatou práce je shromáždění vzorku dětských písemných prací a jejich analýza dle předem daných hledisek. Vývoj vypravování je sledován ve třech skupinách, děti v těchto skupinách nejsou nijak selektovány, jedná se o běžné žákovské třídy. Dětem budou postupně zadány čtyři práce v půlročních intervalech. Bude zkoumán vývoj vypravování od počátku 6. ročníku do konce 7. ročníku základní školy, dále od 7. do 8. ročníku a od 8. do 9. ročníku. Celkem by měl zkoumaný vzorek čítat přibližně 240 dětských písemných prací.

Každá práce je zkoumána z následujících hledisek:

    1. Volba tématu:

     Jak dítě volí téma, pokud má možnost výběru, popř. jak uchopí předložené téma?

    2. Shromažďování a selekce materiálu:

     Využívají děti vlastní zážitky, zážitky blízkých, ovlivňuje je četba, sledování televize, popř. počítačové hry apod.?

    3. Kompozice vypravování:

     Dokáže dítě vytvořit všechny důležité části vypravování s jejich logickou návazností?

    4. Tvorba osnovy a členění textu na odstavce:

     Umí dítě sestavit osnovu odpovídající příběhu v bodech stručných a výstižných, dovede rozčlenit text na smysluplné části?

    5. Délka práce:

     Sledujeme počet slov a počet větných celků.

    6. Slovní zásoba:

     Zajímá nás bohatství slovní zásoby, funkční užívání citově a slohově zabarvených slov.

    7. Skladba, větná stavba:

     Zkoumáme správný slovosled, logickou návaznost vět, „obratnost“ vyjadřování.

    8. Prostředky, jimiž dosahujeme dějového napětí:

     Posuzujeme funkční užití přímé řeči, přítomného času, krátkých zvolacích vět, přirovnání apod.

    9. Pravopis:

     Zajímají nás nejčastější pravopisné chyby.

    10. Čitelnost písma, celková úprava práce.

Výsledky zkoumání mají obohatit poznání vývoje komunikační kompetence dětí na druhém stupni základní školy, další výzkum v této oblasti i didaktiku jazyka a komunikační výchovy.

Literatura:

Berman, Ruth A. (2004): Language Development across Childhood and Adolescence. Amsterdam – Philadelphia, PA: John Benjamins.

Čechová, Marie – Styblík, Vlastimil (1998): Čeština a její vyučování. Praha: Státní pedagogické nakladatelství – Pedagogické nakladatelství.

Hauser, Přemysl et al. (2007): Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. Brno: Masarykova univerzita.

Hubáček, Josef (1974): Vyučování slohu na nižším stupni ZDŠ. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Hubáček, Josef (1989): Didaktika slohu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Kala, Miroslav – Benešová Marie (1989): Písemný a mluvený projev žáků základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Klimeš, Lumír (1950): Lexikální a syntaktická charakteristika dětských prací [disertační práce]. Praha: UK v Praze.

Klimeš, Lumír (1978): Syntaktický vývoj psaného jazykového projevu ve 3.–9. ročníku ZDŠ [habilitační práce].

Nippold, Marilyn A. (2007): Later Language Development: School-Age Children, Adolescents, and Young Adults. Austin, TX: PRO-ED.

Nippold, Marilyn A. (2010): Language Sampling with Adolescents. San Diego, CA: Plural Publishing.

Nippold, Marilyn A. (2012): Narrative writing in children and adolescents: examining the literate lexicon. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 43, s. 393–394.

Pastyřík, Svatopluk (2005): Selecta didactica. Hradec Králové: Gaudeamus.

Romaine, Suzanne (1984): The Language of Children and Adolescents: Acquisition of Communicative Competence. Oxford: Blackwell.

Svoboda, Karel (1964): Metodika vyučování českému jazyku a slohu na školách 2. cyklu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Šebesta, Karel (2005): Od jazyka ke komunikaci. Didaktika českého jazyka a komunikační výchova. Praha: Karolinum.

Jak citovat příspěvek:

Čepková, Ivana (2013): Vývoj vypravování u dětí staršího školního věku. Lingvistika Praha 2013 [online]. Publ. 10. 7. 2013. Cit. 22. 9. 2020. Dostupné z WWW: <http://lingvistikapraha.ff.cuni.cz/sbornik>.

Text neprošel recenzním řízením. Za obsah příspěvku odpovídá autor.

Sborník příspěvků

Lingvistika Praha

Titulní strana

2013

Obsah

Mluvený projev žáků na 1. stupni základní školy
Gabriela Babušová

Vývoj vypravování u dětí staršího školního věku
Ivana Čepková

Analýza diskurzu v současné francouzské perspektivě
Tereza Klabíková Rábová

Ekvivalence na základě paralelních korpusů na příkladě přechodníků vidu nedokonavého v ruštině
Jana Kocková

Argumentace v Prezidentském duelu České televize
Jakub Kopecký

Odlišnosti apelativních textů v českém a nizozemském jazyce
Eva Krátká

Kvantitativní analýza žánrů v díle Karla Čapka
Miroslav Kubát

Tematická výstavba mluvených komunikátů
Petra Martinková

K slovosledu stálých příklonek ve větách s infinitivem
Veronika Nováková

Ke komparaci klasifikace a výskytu zkratek a slov zkratkových v češtině a němčině
Vratislava Postlová

Problematika literárních korpusů jako věrohodného pramene pro diachronní studium verbální zdvořilosti
Lucie Rossowová

Jazyková situace v Indonésii: Postoj obyvatel k mateřskému a národnímu jazyku zkoumaný technikou spojitých masek
Martina Rysová

Výzkum změn na fonetické úrovni mateřského jazyka při pobytu v zahraničí
Magda Sučková

Nová možnost zkoumání (nejen) zvukové roviny jazyka – korpus Monolog
Veronika Štěpánová

Rozhovor s ministryní Hanákovou v Událostech, komentářích z perspektivy konverzační analýzy a kritické analýzy diskurzu
Kristýna Tesařová

Meze interpretovatelnosti v analýze diskurzu na příkladu článku ze Serbských Nowin
Stanislav Tomčík

Ja-kmenová feminina s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 ve vztahu k deklinačnímu typu píseň (pohled vývojový)
Miloslava Vajdlová

Slovosled ve francouzském jazyce z pohledu lingvodidaktiky a jeho výzkum
Sylvie Vondráková

Pohled na metody výuky cizích jazyků 20. století
Šárka Zelinková

Jazykové problémy dětí na prvním stupni ZŠ při výuce angličtiny: výzkumná případová studie
Kamila Žáčková