Filozofická Fakulta

Lingvistika Praha 2013

Staročeské ne – partikule, nebo prefix? Interpretace lexémů typu nečastý / ne častý, nečasto / ne často

Martina Jamborová
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
<jamborova@ujc.cas.cz>

Příspěvek k tisku

Abstract:

In the Old Czech manuscripts it is not always possible to define a word boundary merely on the basis of the graphic record, transcription of a manuscript text therefore depends largely on the interpretation of an editor. In this paper, we concentrate on the two possible interpretations of the phrase of the Old Czech ne ‘no’ with an adjective or an adverb. Generally it is possible (a) read these phrases as ne častý, ne často, ne dárný, ne přieliš etc. and interpret them as a separate negative particle ne and a particular adjective or an adverb as a constituent of a clause, (b) count ne as a prefix and read nečastý, nečasto, nedárný, nepřieliš and consider these words as lexemes, which express the negation on the lexical level. Point out are the cases when the classification of the phrases with ne into one of these categories is rather difficult. As a language resource we use data provided byStaročeská textová banka (Old-Czech Text Bank, see: <http://vokabular.ujc.cas.cz/banka.aspx>) an open, continually expanded source. These data are compared with the particular entries in Staročeský slovník (Old Czech Dictionary; 1968–2008), especially with the part of extracts from the Old Czech texts.

Klíčová slova / key words:

staročeština, členský zápor, lexikální zápor, partikule ne-, prefix ne-

Old Czech, constituent negation, lexical negation, particle ne-, prefix ne-

1.1 Český zápor dlouhodobě právem přitahuje pozornost jazykovědců. Obsáhlou studii mu jako jeden z prvních věnoval Jan Gebauer (1883), z pozdějších jazykovědců zmiňme Františka Trávníčka (1935) a jeho práci o záporkách, publikaci Josefa Vachka (1947) o obecném záporu a stati Jiřího Hallera (1948a; 1948b) věnované českému záporu. Nezbytné je jistě připomenout zpracování slovní čeledi s náslovím ne- ve Staročeském slovníku (1968–2008) a související článek Marty Laichterové (1975) o staročeských syntaktických konstrukcích s ne toliko, netoliko.

1.2 V našem příspěvku se soustředíme na jeden z mnoha aspektů vývoje českého vyjadřování záporu, a to vyjadřování záporu členského u adverbií a adjektiv ve staročeštině a přechod tohoto typu záporu v zápor lexikální.

2.1 Připomeňme si nejprve soustavu českého záporu podle Jiřího Hallera (1948a, s. 36): 1. zápor větný (realizovaný záporovým slovesem přísudkovým), jinak též zápor obecný, 2. zápor členský (realizovaný záporným větným členem, nikoli však přísudkovým slovesem), jinak též zápor částečný, 3. zápor lexikální (lexikalizovaná záporka ne- ve spojení s příslušným slovem).1

2.2 Spojení staročeského ne s adjektivem nebo adverbiem lze však interpretovat dvojím způsobem, poněvadž staročeské rukopisy neumožňují na základě grafického záznamu vymezit jednoznačně hranice mezi slovy a transkripce textu rukopisu je do značné míry otázkou interpretace editora.

2.3 V zásadě je možné buď číst takováto staročeská slovní spojení s ne- způsobem ne častý, ne často, ne dárný, ne přieliš aj. a hodnotit je jako samostatnou zápornou partikuli ne a příslušné adjektivum či adverbium v platnosti konkrétního větného členu, nebo považovat ne za prefix, číst nečastý, nečasto, nedárný, nepřieliš apod. a vyhodnocovat tyto doklady jako samostatné lexikální jednotky vyjadřující pomocí prefixu ne zápor na úrovni lexikální, nikoli na úrovni syntaktické, jako je tomu u první skupiny dokladů. Jsou ovšem i případy, kdy je zařazení dokladů do jedné z těchto skupin problematické, srov. např. budeť [člověk narozený ve znamení Vah] spravedlivý, ale v své starosti skúpý a lakomý, milosrdný bude, ale nedárný (LékFrantA 152a).2

3.1 Jak jsme naznačili výše, rukopisný zápis staročeských textů není směrodatný pro stanovení hranic mezi slovy. Spojení staročeského ne s adjektivem nebo adverbiem může být graficky realizováno jako záporka ne, která je mezerou graficky oddělena od zbývajícího textu, nebo jako souvislý zápis. Ani jeden grafický záznam nás však neopravňuje k tomu, abychom pouze na jeho základě příslušný doklad vyhodnotili, a to buď jako členský zápor (ve starší terminologii se někdy užívá označení „slovní zápor“), jímž se popírá platnost jen některého větného členu s výjimkou přísudkového slovesa a který je v novočeském grafickém úzu realizován s mezerou mezi záporkou ne a příslušným větným členem, nebo jako zápor lexikální, který se ze záporu členského vyvíjí, když se záporka ne stane součástí slova a vznikne tím nová lexikální jednotka.

3.1.1 Ve staročeském rukopisu proto psaní dohromady ještě neznamená, že jde skutečně o jednu lexikální jednotku: například stč. výraz netoliko je v rukopisech zpravidla psán dohromady, ale často se jedná o spojení členského záporu s měrovým adverbiem toliko (tj. ne toliko – ale viece, srov. Bauer, 1960, s. 82, 266): a zajisté netoliko sě jest tomu diviti, ale tomuto mnohem viece (OtcB 198b; non tantum…, quia multo plus).

3.1.2 Jiným příkladem může být spojení partikule ne a adjektiva tbavý, v němž je argumentem pro vyhodnocení samostatného postavení partikule syntaktická struktura dokladu: partikule ne se totiž vztahuje jak k adjektivu tbavý, tak ke jmennému tvaru snažen: léníť jest, ktož je ne tbavý (netbawy rkp.) a snažen svého dobrého (ŠtítMuz 59b).

3.1.3 Naopak psaní ne v rukopise zvlášť nemusí být směrodatné, pokud jiné argumenty (např. kritérium jednoslovného ekvivalentu, srov. Staročeský slovník, 1968, s. 27n) mluví pro jednu lexikální jednotku s prefixem ne: pro to nečasté (ne czaste rkp.) vídanie (TristB 65a).

3.2 Samotná partikule ne je ve Staročeském slovníku (1968–2008, s. v. ne2) definována jako: 1. ,ne, nikoli‘; popírá platnost následujícího větného členu (jednoduchého, rozvitého n. rozšířeného); před záporným členem zesiluje jeho platnost kladnou; 2. ,ne, nikoli‘; vytváří záporný člen adverz. spojení (větného n. členského); ne tak – jako ,ne tak – jako, ne do té míry – jako, v menší míře – než‘; 3. před předložkovým pádem ,ne, nikoli‘; nabývá platnosti neg. prefixu příslušného jména (tj. dodává mu záp. lexikální význam); 4. ve funkci konj. souřadicí ,ni, ani (ne)‘; slučuje v záporné větě dva n. více členů stejné platnosti.

4.1 Soustřeďme se na to, zda excerpované doklady interpretují ne ve spojení s adverbiem nebo s adjektivem jako partikuli, nebo jako prefix.

 

Staročeská textová banka

Staročeský slovník

ne často

zdá sě veliké blaze, dosáhnúc tohoto neb tohoto, jednež z toho bude někaká lopot a tak nevyjde, jakož sě z toho utěšenie nadějiechu. A pakli by sě to nikakž jinak nepřevrhlo, ješto toho ne často bývá, ale smrt světské blaze každému zboří (ŠtítSvátA 121a; podobně ŠtítSvátB 239).
 

a tyto věci spomáhají … vyčišťovati uši od nečistoty lžičkú zlatú … a vystřiehati se od velikého horka a také veliké zimy … ne často požívati vařenie, kýchanie rané čistí uši (LékFrantA 104a).
 

a také … zežvalých věcí ktož nevypárá zubóv a ne často jich vymývá, každý sýr nemastný zubóm škodí (LékFrantA 104b).

Srov. StčS s. v. ne2, kde se upozorňuje na vývoj od záporné partikule k neg. prefixu, srov. též StčS s. v. nečasto.

nečasto

nesnadnoť jest súditi jiné, zle li, dobře li činie, často neb nečasto přijímajíc. Neb rozličné jest lidské zaslúženie, rozličná jich snažnost (ŠtítKlem 122a).
 

k tomu jim dobro, často přijímati tu svatú svátost… Neb to bývá, když kto nečasto přijímá těla Božieho, že tak tbav nebude náboženstvie (ŠtítKlem 123a).
 

Když se zloděj, blázn narodí, to bývá pro zkaženie mozku, když se zkazí přirozenie, a od zlého času. A to senečasto stává, jako nečasto rostú jablka na vrbě (LékŽen 21b; podobně LékŽen 54b: a to se stává nečasto, jakož nečasto rostú jablka na vrbí).
 

přietel jest žádané dobré, nečasto slýchané jméno … nemarné usazenie, milosrdný obnovitel, nepřestavný pokoj (TkadlB 48a).
 

a toto se nečasto přiházie dětem žen robotných. A protož obecně rodí se děti jich čisty a pěkny (LékRhaz 32).
 

u té mázdry teřichové, protože jest pevná, nečasto a nesnadno přihodí se porušenie (LékRhaz 146).
 

A také mi bosáci pravili, že tam žádnému nedadie, jediné sám kardiál, ten chodí, a to nečasto (CestKabK 196b).

tiem sě těšiech [zajatý] najviece, že nečasto vídách toho svého pána (OtcB 143b; rarius).
 

ach, toť těžkú žalost jmám, žeť tebe nečasto vídám (Pís KapPraž O 48, 216a).
 

ti, jenž mnoho mají činiti s světem, nečasto sě zpovídají (ŠtítMuz 161b).
 

velmi nečasto řieká [opat] mšě (ŠtítBrigC 57a; rarissime).
 

vy řiekáte tomu poklad, jímž nečasto hýbají a nečasto toho berú užitku (ŠtítBrigC 52a; raro … raro).
 

přietel jest … dobré, nečasto slýchané jméno (TkadlA 23b).
 

nečasto požívati vařenie (LékFrantA 104a).
 

u té mázdry teřichové, protože jest pevná, nečasto a nesnadno přihodí se porušenie (LékRhaz 146).
 

jediné sám kardial, ten chodí [do Kristova hrobu], a to nečasto (CestKabK 15b).
 

když sě skazí přirození…, a to se stává nečasto, jakož nečasto rostú jablka na vrbí (LékŽen 54b).

ne častý

--

--

nečastý

--

jedva možešta sebú hýbati neb choditi [Tristram a Izalda] pro to nečasté vídanie (TristB 65a).
 

protož čast i nečasté přijímanie té svátosti móžť dobře býti (ŠtítMuz 157a).
 

žádná hodnějši vidína nebyla nad Mahdalenu … též pro krve vyvýšení a nečastú ušlechtilost (SilvKron 104a).

ne darmo

ne darmo jest řekl Kristus: „Nebojte se těch, ješto tělo zabíjejí, a potom viece nemohú učiniti“ (ŠtítKlem 109a; podobně 109b).
 

A jistě ne darmo praví žaltář: „I kto rozumie hřiechóm?“ (ŠtítKlem 132a).
 

ne darmo Kristus napomíná řka: „Bděte, neb neviete dne ani času!“ (ŠtítSvátA 233a; podobně ŠtítSvátB 440).

StčS připouští u dokladů nedarmo eventuální čtení ne darmo.

nedarmo

Ačkolivěk Kristus celý jesti pod zpósobem obým, všakť nedarmo dáván bývá pod zpósobama obýma (JakVečV 85a).
 

nedarmo pán Kristus radí, abychom toho minulého zbožie přieliš netbali a nemilovali (KázLeg 171a).
 

nedarmo Kristus pravie… (KázLeg 173a).
 

nedarmo se o druhé neznámé věci rád pokúšieš z svého všetečenství a chtě ledačehos dojíti a zvěděti (TkadlB 81v).
 

nedarmo si sobě přezdělo senosečec v tom úřadě … neb takýž, když seče lúky, cožť jest té dobré travičky vonné a jiného kvietie, toť on seče (TkadlB 87b).
 

a protož nedarmo od želení a od manželství nezvolného jméno mají manželé, poněvadž … podmaněni sou jeden s druhým zlé i dobré nerozdílně trpěti (BechNeub 77a).
 

a náměstek božství, ješto nedarmo meč nosí, ale ku pomstě zlým (ChelčLid 89a).

neb koupil s milost zasloužením, nedarmo s vzal (JakPost 110a).
 

pakli zlé učiníš, boj sě, neboť nedarmo mečě nosí [sluha boží] (BiblDrážď R 13,4, ~Lit, ~Pad, ne nadarmo, ~Praž; non enim sine causa).
 

nedarmoť jest poostavil u příslovie pohan onen Sokrates (TkadlA 11b).
 

Nedarmoť jest na poslední večeři na prsech spasitele našeho otpočíval [apoštol Jan] (HusSvátA 548b; neque frustra).
 

spasitel milostivý nedarmo jest ztáhl ruky a dotekl malomocného (HusPostH 21b).
 

Nedarmoť jest buoh přikázal, aby se na každý den z zákonem božím obíral [král] (RokPostB 184).
 

a protož nedarmo od želení a od manželství nezvolného jméno mají manželé (BechNeub 77a).
 

V některých dokladech lze číst ne darmo.

ne dárný

Budeť (člověk) spravedlivý, ale v své starosti skúpý a lakomý, milosrdný bude, ale ne dárný (LékFrantA 152a).

StčS připouští u dokladu nedárný eventuální čtení ne dárný.

nedárný

--

Budeť [člověk narozený ve znamení Vah] spravedlivý, ale v své starosti skúpý a lakomý, milosrdný bude, ale nedárný (LékFrantA 152a; není vyloučeno čtení ne dárný).

ne přieliš

Mohli by za ztravu a za práci jezdiec o tom užiti něco, ale ne přieliš (ŠtítKlem 86a).
 

Také toto lékařstvie púštěno v hanbu thedricon natardinum s málo skamonií, bez pochybenieť počne, a potom ne přieliš, ale skrovně s mužem přebývaj (LékFrantA 93a).
 

podněť voheň pod rendlíkem ne přieliš veliký (LékJádroBrn 27b).

StčS připouští u dokladů nepřieliš eventuální čtení ne přieliš.

nepřieliš

Cožť pravím, to dobře slyš, buď udaten, ale nepřieliš (BawJetř 183a).
 

prvnie krmě vždy buď octová, neb jed od srdce pudí, pitie čistá, nepřieliš silná, vždy buď pln, ale přes mieru ani pí, ani jez (LékFrantA 11b).
 

každá čára stálá, ale nepřieliš svobodná, dobře spolu držená, bez přetrženie, dobře barvená, ani bledá, ani velmi črvená, znamenie jest zdravie (LékFrantA 14b).

aby sě nepřéliš pokoren činil, kdežto Písmo praví: Buď pokoren prostředně a přélišnosti sě varuj (GestaB 110a; nec nimis humilem).
 

ale chci do třětie strany [tj. od pracujících lidí] to mieti, aby pracovitě svým úsilím sě živila i jinie dvě straně a u mieru nepřieliš s tělestnú prací sě obierala (JakVikl 181b; cum moderamine).
 

protož kostelové mezi křesťany mají sprostně … děláni býti, nepřieliš mnoho na to nákladóv jednajíce (JakVikl 200b).
 

bohaté lidi a lidi mocné nepřieliš tbaj ctíti, než lidi rozomné a staré (TkadlA 38a).
 

také kaštane rádi sě zdařují na schopné a nepřieliš silné a neulehlé zemi (ŠtěpMuz 30).
 

vezmi ruože čerstvé, nepříliš překvetlé (Apat 61b).
 

V některých dokladech není vyloučeno čtení ne přieliš.

nedědičský

--

král Jan Mikšovi, synu Mikšovu vévody opavského, jenž byl syn krále Václavóv někdajšieho rodilý, ale nedědičský (PulkB 205, ~Lobk, ~S, ~K, ne dědičský; ~N). Není vyloučeno čtení ne dědičský.

nehúževný

--

mají bohatí za tiem sbožím dobře činiti…, aby byli snadní k zdělení a dání, nehúževní (RokLukA 332a). Není vyloučeno čtení ne húževný.

Tab. 1: Interpretace ne ve spojení s adverbiem nebo s adjektivem v jednotlivých pramenech.

4.2 Jiří Haller naznačuje rozdíl mezi členským záporem, který znamená popření platnosti významu následující lexikální jednotky pomocí záporky ne, a lexikálním záporem, který vyjadřuje opak významu složky za prefixem ne- (viz Haller, 1948a, s. 27). Odpovídá tomu lexikální význam slov formálně realizovaných členským nebo větným záporem?

4.2.1 Pro ověření použijme jako modelový příklad slovníkovou definici významu adverbia často a stanovme význam lexikálního záporu nečasto a členského záporu ne často pomocí teoretického vymezení jednotlivých komponentů záporu. Často znamená: 1. ,hustě‘, 2. ,často, zhusta, četně, hojně‘, 3. ,nejednou, nezřídka, dosti často‘, 4. v odkazu na předcházející sdělení ,často, opakovaně‘.

4.2.2 Prostým popřením platnosti významu adverbia často pomocí členského záporu vznikají významy ,ne 1‘, ,ne 2‘, ,ne 3‘ a ,ne 4‘, z nichž nás bude zajímat zejména význam 2. ,nikoli ne často, nikoli ne zhusta, nikoli ne četně, nikoli ne hojně‘ a 3. ,jednou, zřídka, nedosti často‘.

4.2.3 Srovnáme-li je s teoreticky možnými významy lexikálního záporu nečasto, který má vyjadřovat prostý součet významu prefixu ne- a složky za prefixem ne-, tj. má vyjadřovat opak významu složky za prefixem ne-, dojdeme u 2. a 3. významu ke zjištění, že nečasto může vyjadřovat význam 2. ,zřídka‘ (jako opak často), ,nezhusta, nečetně, nehojně‘ a 3. ,jednou, zřídka, málo často‘.

4.3 Zásadní otázka zní: Lze říci, že členský zápor označuje nedostatek, omezenou míru vlastnosti (či její platnosti) vyjadřované kladným tvarem následujícím za záporkou ne (přičemž předpokládáme, že záporka ne může popírat platnost v různé míře)? A lze ve srovnání s tím říci, že v lexikálním záporu celý výraz včetně prefixu ne- (ten tu již tvoří součást lexikální jednotky) vyjadřuje opak významu složky následující za prefixem, přičemž tento opak (popření) se uskutečňuje v plné míře?

4.4 Analýzou dokladů ze Staročeské textové banky a z dokladových částí hesel ve Staročeském slovníku docházíme k názoru, že členský zápor a zápor lexikální mají potenciál vyjadřovat podobnou škálu významů a v určitých mezích záleží na interpretaci editora, resp. excerptora, jaký význam bude těmto formám přisuzovat a jak bude přepisovat grafický záznam v rukopisu. Ve slovníkovém zpracování však na sebe pochopitelně více upozorňují jednotky, které jsou hodnoceny jako lexikalizované a jsou transkribovány ve staženém tvaru a zpracovávány jako zápor lexikální.

5.1 Při interpretaci dokladů samozřejmě platí určitá omezení. Jako vodítko lze použít pravidla formulovaná principy Staročeského slovníku k vyčlenění lexikálně významových jednotek ve sporných případech. Zvláště bychom tu chtěli jmenovat kritérium strukturních vztahů (to, zda výraz tvoří lexikálně významovou jednotku, pomohou ukázat jeho synonyma, slova souřadná atp.), kritérium textové varianty a kritérium ekvivalentu jinojazyčné předlohy (srov. Staročeský slovník, 1968, s. 27n).

5.2 Latinská předloha může pomoci rozhodnout se pro jednoslovnou, nebo dvouslovnou interpretaci ne + adv./adj. např. u některých děl Tomáše ze Štítného, u spisů Husových nebo u biblických dokladů (které též v největší míře poskytují i výše zmíněné textové varianty): velmi nečasto řieká [opat] mšě (ŠtítBrigC 57a; rarissime), vy řiekáte tomu poklad, jímž nečasto hýbají a nečasto toho berú užitku (ŠtítBrigC 52a; raro … raro), dar (ducha svatého gl.) když nedarmo (bez peněz gl.) sě dává a béře, dar nenie (neslóve gl.); a svatokupci nedarmo berú; protož daru … neberú. A poňavadž neberú, ani darmo, ani nedarmo komu dáti mohú (HusBludM 209a, ~B, nedarmo … nedarmo … ne nadarmo; ~K, non gratis … non gratis … neque non gratis), pakli zlé učiníš, boj sě, neboť nedarmo mečě nosí [sluha boží] (BiblDrážď R 13,4, ~Lit, ~Pad, ne nadarmo; ~Praž, non enim sine causa).

6.1 Staročeská textová banka odráží v interpretaci dokladů přístup jednotlivých editorů, který je podložen širším náhledem na jazyk příslušné excerpované památky. Vyhodnocení dokladů ve Staročeském slovníku vychází z pohledu na různorodý excerpční materiál dostupný v okamžiku zpracování slovníkového hesla. Slovníkové zpracování hesla buď vyčleňuje lexém jako samostatnou lexikální jednotku, nebo sice lexém uvádí jako samostatnou jednotku, ale připojuje poznámku, že je možné daný lexém číst jako členské spojení.

6.2 Dodejme, že problém nejednoznačného hodnocení příslovečných spřežek pokračuje za hranice staročeštiny a je aktuální i v období novočeském.

7. Také bychom neměli opominout otázku slovního přízvuku. Již Jan Gebauer (viz např. 1883, s. 266) poukazuje na formálně stejné, ale významem odlišné staročeské věty, u nichž musíme předpokládat rozdíl v intonaci. Posuzování vztahu intonace a významu členského/lexikálního záporu však není jednotné: pohybuje se od názoru, že ke vzniku jednoslovných lexémů vedla pouze snaha úsporně vyslovovat opakující se spojení nevykazující sémantickou odlišnost, jako např. v gradačních konstrukcích s lexémem netoliko (srov. Laichterová, 1975, s. 98), až k mínění, že členský zápor realizovaný dvěma přízvuky, a to na partikuli ne a na první slabice následujícího slova, se významem nekryje s lexikálním záporem vyslovovaným jen s jedním přízvukem na prefixu ne-: toho ne často bývá (tj. to nebývá často; to není často, ale nemusí to být zřídka), proti toho nečasto bývá (tj. to bývá zřídka).

Jak prokázala práce na Staročeském slovníku, staročeská slovní zásoba procházela postupným syntetizujícím vývojem (viz Staročeský slovník, 1968, s. 33, § 2.2), během něhož staročeská záporná partikule ne nabývala platnosti negativního prefixu. V těchto změnách nejde jen o lexémy v pozici předložkových příslovečných určení, která jsou popsána ve 3. významu v hesle ne2 (srov. zde 3.2; viz též Staročeský slovník, 1968–2008, s. v. ne2), ale i o lexémy v pozici dalších větných členů – příslovečných určení bezpředložkových, přívlastků, jmenných částí přísudku, v nichž spona má tvar kladný. V tomto vývoji syntaktický zápor někdy nelze bezpečně rozlišit od lexikálního a zařazení některých dokladů (zvl. lexémů nedědičský, nehúževný, nedárný) zůstává sporné.

Literatura:

Bauer, Jaroslav (1960): Vývoj českého souvětí [Studie a práce lingvistické 4]. Praha: Nakladatelství ČSAV.

Gebauer, Jan (1883): O negaci, zvláště staročeské. Listy filologické, 10, s. 240–275.

Haller, Jiří (1948a): O českém záporu I. Naše řeč, 32(2–3), s. 21–36.

Haller, Jiří (1948b): O českém záporu II. Naše řeč, 32(8–10), s. 141–157.

Laichterová, Marta (1975): Ke staročeským syntaktickým konstrukcím s ne toliko, netoliko. Listy filologické, 98, s. 89–99.

Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek (1968). Praha: Academia.

Staročeský slovník (1968–2008). Praha: Academia. Online in: Vokabulář webový – webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka. Verze 0.8.0. Cit. 30. 4. 2013. Dostupné z WWW: <http://vokabular.ujc.cas.cz/>.

Staročeská textová banka. Online in: Vokabulář webový – webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka. Verze 0.8.0. Cit. 30. 4. 2013. Dostupné z WWW: <http://vokabular.ujc.cas.cz/banka.aspx>.

Trávníček, František (1935): Záporky ve spisovné češtině. Naše řeč, 19(6–7), s. 315–320.

Vachek, Josef (1947): Obecný zápor v angličtině a v češtině. Praha: FF UK.

Grantová podpora:

Tento příspěvek vznikl v rámci projektu GA ČR Slovní zásoba staré češtiny a její lexikografické zpracování (reg. č. P406/10/1153).

Poznámky:

1 U Františka Trávníčka je ustavení záporové kategorie větného čili celkového záporu usouvztažněno s původním dělením Gebauerovým na zápor kvalitativní a kvantitativní (viz Gebauer, 1883, s. 242n). Trávníček ovšem dochází k názoru, že názvy zápor kvalitativní a kvantitativní nejsou opozita po stránce významové, poněvadž tzv. zápor kvantitativní popírá i samo quale, a že budeme-li Gebauerův zápor kvalitativní ztotožňovat se záporem větným, je protějškem k němu zápor členský neboli částečný (srov. Trávníček, 1935, s. 315).

2 Doklady citujeme dle úzu Staročeského slovníku (viz Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, 1968). Zkoumaný jazykový materiál čerpáme z dat poskytovaných Staročeskou textovou bankou a s vědomím, že se jedná o zdroj otevřený, průběžně doplňovaný (tudíž s nerovnoměrným zastoupením textů z hlediska žánru či autora). Tato data srovnáváme se zpracováním dokladové části příslušných hesel Staročeského slovníku (1968–2008).

Jak citovat příspěvek:

Jamborová, Martina (2013): Staročeské ne – partikule, nebo prefix? Interpretace lexémů typu nečastý / ne častý, nečasto / ne často. Lingvistika Praha 2013 [online]. Publ. 22. 7. 2013. Cit. 22. 9. 2020. Dostupné z WWW: <http://lingvistikapraha.ff.cuni.cz/sbornik>.

Text neprošel recenzním řízením. Za obsah příspěvku odpovídá autor.

Sborník příspěvků

Lingvistika Praha

Titulní strana

2013

Obsah

Mluvený projev žáků na 1. stupni základní školy
Gabriela Babušová

Vývoj vypravování u dětí staršího školního věku
Ivana Čepková

Analýza diskurzu v současné francouzské perspektivě
Tereza Klabíková Rábová

Ekvivalence na základě paralelních korpusů na příkladě přechodníků vidu nedokonavého v ruštině
Jana Kocková

Argumentace v Prezidentském duelu České televize
Jakub Kopecký

Odlišnosti apelativních textů v českém a nizozemském jazyce
Eva Krátká

Kvantitativní analýza žánrů v díle Karla Čapka
Miroslav Kubát

Tematická výstavba mluvených komunikátů
Petra Martinková

K slovosledu stálých příklonek ve větách s infinitivem
Veronika Nováková

Ke komparaci klasifikace a výskytu zkratek a slov zkratkových v češtině a němčině
Vratislava Postlová

Problematika literárních korpusů jako věrohodného pramene pro diachronní studium verbální zdvořilosti
Lucie Rossowová

Jazyková situace v Indonésii: Postoj obyvatel k mateřskému a národnímu jazyku zkoumaný technikou spojitých masek
Martina Rysová

Výzkum změn na fonetické úrovni mateřského jazyka při pobytu v zahraničí
Magda Sučková

Nová možnost zkoumání (nejen) zvukové roviny jazyka – korpus Monolog
Veronika Štěpánová

Rozhovor s ministryní Hanákovou v Událostech, komentářích z perspektivy konverzační analýzy a kritické analýzy diskurzu
Kristýna Tesařová

Meze interpretovatelnosti v analýze diskurzu na příkladu článku ze Serbských Nowin
Stanislav Tomčík

Ja-kmenová feminina s alternativním zakončením nom. sg. -ě/0 ve vztahu k deklinačnímu typu píseň (pohled vývojový)
Miloslava Vajdlová

Slovosled ve francouzském jazyce z pohledu lingvodidaktiky a jeho výzkum
Sylvie Vondráková

Pohled na metody výuky cizích jazyků 20. století
Šárka Zelinková

Jazykové problémy dětí na prvním stupni ZŠ při výuce angličtiny: výzkumná případová studie
Kamila Žáčková