Filozofická Fakulta

Kolokvium LP 2016

Enantiosémie z perspektivy lingvistických teorií intersubjektivity

Martin Beneš

 

Jako enantiosémie se označuje stav, při němž má jedno slovo v jednom jazyce dva protichůdné (antonymní) významy (např. potřebný: ‚který je potřebován‘ vs. ‚který něco potřebuje‘; Štícha, 2016, s. 46–47). Pozornost tomuto jevu věnují především diachronní lexikografie a etymologie, které se zabývají její dokumentací (viz např. Nejedlý, 2014), příp. nejrůznější teorie jazykové změny, které se obvykle soustředí na vysvětlení toho, proč ke konkrétní jazykové změně, v případě enantiosémie ke vzniku druhého, protichůdného významu dochází (tlak systému, kontaktové faktory aj.). Tento příspěvek se věnuje jiným, v literatuře spíš opomíjeným aspektům enantiosémie. Zaprvé tomu, jak je možné, že se tento druhý, protichůdný význam v jazyce vůbec objevuje, když je protichůdný (= individuálně-psychologický aspekt); zadruhé tomu, že se tento druhý, protichůdný význam musí nějak šířit, jaký je mechanismus tohoto šíření a co to pro enantiosémii znamená. Teoretická východiska přitom nachází ve vygotskyánských proudech SLA (FLT, FLL; viz např. van Compernolle, 2015; Wertsch, 1994) a v lingvistických teoriích intersubjektivity, které jazykové významy konceptualizují jako normativní sociální fakty, reálně existující tzv. v intersubjektivitě myslí UJ – neboli jako sémantická pravidla (viz např. Zlatev et al., 2008; Stalnaker, 2002; a zejm. Itkonen, 1978; 2003; 2008a; 2008b).

Co se individuálně-psychologického aspektu týče, vychází příspěvek z rozdílu mezi konceptem osvojování (acquisition) a učení (learning) jazyka (viz např. Štindlová, 2013; Šebesta et al., 2014; též Bartsch, 1987) a ukazuje, že druhé, protichůdné pravidlo si uživatelé jazyka (UJ) osvojují tak, že si z úzu/interakcí inferují „mylné“ hypotézy o podobě původního, aktuálně existujícího pravidla (teoreticky viz Itkonen, 2003, s. 67n.; empiricky viz např. Trueswell et al., 2013; R. Ellis, 2005; N. C. Ellis, 2009; Paradis, 2009). Návazný proces, při němž se hypotéza o pravidle (při absenci negativní zpětné vazby) stává pravidlem, pak může být buď podporován, nebo retardován/blokován naučenými formulacemi pravidel.

Co se sociálně-psychologického aspektu týče, příspěvek šíření druhého, protichůdného pravidla popisuje jako sérii jeho individuálně-psychologických osvojení u prvního, druhého, třetího atd. UJ. Pod drobnohledem této radikálně individualizující perspektivy tak může dobře ukázat, co všechno se vlastně skrývá za definicí „jeden jazyk, jedno slovo, dva protichůdné významy“. Jedna část UJ se ještě drží původního pravidla, zatímco druhá část si ho už nahradila pravidlem druhým, protichůdným. Slovo pak není enantiosémní z perspektivy jednotlivých UJ, ale jen z pohledu jazyka (např. laureát jako ‚oceněný něj. cenou‘ vs. ‚navržený na něj. cenu‘; viz Beneš, 2009). S oporou o tyto poznatky pak příspěvek načrtává fundamenty typologie enantiosémních stavů, jejímž východiskem jsou dvě logické možnosti: (i) jedna část UJ se drží původního pravidla, zatímco druhá část si ho nahradila druhým, protichůdným (viz výše) vs. (ii) UJ si původní pravidlo upravili tak, že dané slovo má jak původní, tak druhý, protichůdný význam. V tomto druhém případě je pak slovo enantiosémní i z perspektivy jazyka (např. výše uvedené potřebný – ‚který je potřebován‘ vs. ‚který něco potřebuje‘).

 

Literatura:

Bartsch, Renate (1987): Norms of Language: Theoretical and Practical Aspects. London – New York, NY: Longman.

Beneš, Martin (2009): Kdo je laureátem (Nobelovy ceny)? Naše řeč, 92(5), s. 268–270.

Ellis, Nick C. (2009): The psycholinguistic of the Interaction Hypotheses. In: Alison Mackey – Charlene Polio (eds.), Multiple Perspectives on Interaction in SLA: Second Language Research in Honor of Susan M Gass. New York, NY: Routledge, s. 11–40.

Ellis, Rod (2005): Measuring implicit and explicit knowledge of a second language: a psychometric study. Studies in Second Language Acquisition, 27(2), s. 141–172.

Itkonen, Esa (1978): Grammatical Theory and Metascience: A Critical Investigation into the Methodological and Philosophical Foundations of ‘Autonomous’ Linguistics. Amsterdam – Philadelphia, PA: John Benjamins.

Itkonen, Esa (2003): What is Language? A Study in the Philosophy of Linguistics. Åbo/Turku: Åbo Akademis tryckeri.

Itkonen, Esa (2008a): The central role of normativity in language and linguistics. In: Jordan Zlatev – Timothy P. Racine – Chris Sinha – Esa Itkonen (eds.), The Shared Mind: Perspectives on Intersubjectivity. Amsterdam – Philadelphia, PA: John Benjamins, s. 279–306.

Itkonen, Esa (2008b): Concerning the role of consciousness in linguistics. Journal of Consciousness Studies, 15(6), s. 15–33.

Nejedlý, Petr (2014): Enantiosémie jako výsledek vývojových procesů. Slovo a slovesnost, 75(3), s. 181–192.

Paradis, Michel (2009): Declarative and Procedural Determinants of Second Languages. Amsterdam – Philadelphia, PA: John Benjamins.

Stalnaker, Robert (2002): Common ground. Linguistics and Philosophy, 25, s. 701–721.

Šebesta, Karel et al. (2014): Druhý a cizí jazyk: Osvojování a vyučování: Terminologický slovník. Praha: Filozofická fakulta univerzity Karlovy.

Štícha, František (2016): O nepřesnosti našeho vyjadřování: Jazyk jako produkt intuitivního myšlení. Praha, Academia.

Štindlová, Barbora (2013): Žákovský korpus češtiny a evaluace jeho chybové anotace. Praha: Filozofická fakulta univerzity Karlovy.

Trueswell, John C. – Medina, Tamara Nicol – Hafri, Alon – Gleitman, Lila R. (2013): Propose but verify: fast mapping meets cross-situational word learning. Cognitive Psychology, 66, s. 126–156.

Van Compernolle, Rémi A. (2015): Interaction and Second Language Development: A Vygotskian Perspective. Amsterdam – Philadelphia, PA: John Benjamins.

Wertsch, James V. (1994): The primacy of mediated action in sociocultural studies. Mind, Culture, and Activity: An International Journal, 1, s. 202–208.

Zlatev, Jordan – Racine, Timothy P. – Sinha, Chris – Itkonen, Esa (2008): Intersubjectivity: What makes us human? In: Jordan Zlatev – Timothy P. Racine – Chris Sinha – Esa Itkonen (eds.), The Shared Mind: Perspectives on Intersubjectivity. Amsterdam – Philadelphia, PA: John Benjamins, s. 1–14.