Rozhovor s ministryní Hanákovou v Událostech, komentářích z perspektivy konverzační analýzy a kritické analýzy diskurzu

1. Proč analyzovat právě rozhovor s ministryní Hanákovou?

Inspirací pro vytvoření tohoto příspěvku mi byla kniha R. Wooffitta Conversation Analysis and Discourse Analysis: A Comparative and Critical Introduction (2005), která líčí vývoj paralelně se vyvíjející tradice konverzační a diskurzivní analýzy, porovnává je z řady aspektů a snaží se demonstrovat, že dokážou zohlednit i něco z toho, co je typické pro druhou metodologickou cestu. Wooffitt, ač sám sebe považuje za konverzačního analytika, nepřisvojuje oblast analýzy dialogu pouze své metodě, protože věří, že může nabídnout mnoho cenného i jiným přístupům ke studiu interakce: „[…] both critical and Foucaldian discourse analysis present a set of challenges to CA, in that they articulate an alternative approach to study of interaction“ (Wooffitt, 2005, s. 137). Text, který jsem zvolila k analýze, je dle mého názoru dobrým příkladem nejen toho, jak obě metody pomáhají odkrýt sociální realitu, pokaždé trochu z jiného úhlu, ale také dokazuje, že veřejnost reflektuje průběh rozhovoru a v intencích svých očekávání ho i hodnotí. To dokládá, že analýza rozhovoru není výsostným územím určeným pouze analytikům, ale především místem vytváření významů a polem sociální interakce. Přestože nemám k dispozici dostatek prostoru na provedení dvou opravdu důkladných analýz, mohu alespoň nadnést otázku, zda se obě metody mohou doplňovat, aniž bychom přehlíželi jejich vzájemné vymezení.

2. Struktura události a rozhovoru

Nečekaně 7. září 2012 odvolala ministryně kultury Alena Hanáková ředitele Národního divadla Ondřeje Černého z jeho funkce. Tentýž večer byla pozvána do pořadu Události, komentáře,¹ aby své rozhodnutí vysvětlila. Rozhovor se odehrával naživo pomocí přenosového vozu, do studia byl pozván odvolaný ředitel Černý a na závěr pořadu zazněl komentář divadelní publicistiky Jany Machalické. Na začátku pořadu událost shrnula krátká reportáž. V analýze se budu věnovat pouze krátkému úryvku z rozhovoru ministryně s moderátorkou Danielou Drtinovou, který je dle mého názoru dostatečně ilustrativní pro použití obou metod analýzy (viz příloha).

3. Konverzační analýza

Z hlediska konverzační analýzy se zaměřím pouze na několik momentů, které jsou klíčové pro pochopení dané situace. Již po prvním přečtení transkriptu je evidentní, že moderátorka se stále dožaduje odpovědi na původní otázku (replika 16), proto ji několikrát opakuje (kromě repliky 16 i v replice 18, 26, 30, 32), pouze ji místy drobně variuje („Uveďte prosím přesné důvody odvolání. Proč byl odvolán?“). Dochází tedy k rozporu mezi moderátorkou a ministryní v relevantnosti druhé části sekvenčního páru. Ministryně se domnívá, že již odpověděla na její otázku. Dokonce na samém počátku dává najevo, že otázka již byla zodpovězena před samotným vysíláním pořadu, naproti tomu moderátorka nepovažuje její odpověď za dostatečnou, a proto zesiluje svůj tlak na ministryni tím, že otázku pokládá stále znovu. Jako důvod odvolání ministryně uvádí „špatně nastavené řídící procesy a provozní procesy“, v replice 29 ale toto tvrzení sama opravuje a říká, že ředitel měl spíše špatně nastavené procesy měnit. Moderátorka často řetězí otázky, které spolu ne vždy zcela souvisí, např. „Co znamenají špatně nastavené řídící procesy?“, „Co udělal Ondřej Černý špatně?“. Ministryně pak může být zcela právem zmatena tím, na jakou otázku má odpovídat (viz replika 23). Navíc přístup moderátorky je mnohem agresivnější než ten její. Vstupuje jí téměř v každé replice do řeči, dochází tak k pravidelným překryvům replik, a neposkytuje jí tak dostatečný prostor na dokončení odpovědi. Ministryně na druhé straně nedokáže formulovat stručnou odpověď a dává tím moderátorce podnět k tomu, aby ji stále usměrňovala k jádru problému. Přestože moderátorka ze své pozice výrazným způsobem řídí rozhovor, ukončuje ho ministryně, která oznamuje, že k otázce již nemá co dalšího doplnit. Rozhovor tak končí, aniž by moderátorka dostala požadovanou odpověď.

4. Ohlasy události – přechod od textu ke kontextu

Rozhovor vyvolal velmi silné reakce v médiích i mezi veřejností. Diváci například počítali, kolikrát ministryně za své vystoupení v pořadu řekla slovo procesy. Metakomunikační kritika se ale zaměřovala především na její roli v dialogu, která byla označena za „národní frašku“, „jakešovské vystoupení“,² „absurdní drama“,³ jež se podle některých zařadilo do „zlatého fondu českého politického žvástu“.⁴ Kromě toho, že si veřejnost všimla jejího omílání stále jedné fráze o nastavených procesech, nezůstalo nepovšimnuto ani to, jakým způsobem celý rozhovor probíhal. Přestože se moderátorce nedostalo odpovědi na první otázku, stále byl veden dialog.⁵

5. Kritická analýza diskurzu

Pokud chceme zjistit, co zůstává ukryté za zaklínadlem „nastavených procesů“, je třeba zaujmout k celé události určitý postoj a právě k tomu poslouží kritická analýza diskurzu. Tato metoda není příliš jednotná a téměř každý významný diskurzivní analytik používá vlastní metodu analýzy. Kvůli přehlednosti jsem použila dialekticko-relační metodu N. Fairclougha (2012), který dělí postup na čtyři fáze. Svůj výklad se tedy pokusím strukturovat podle této osnovy a zdůrazním opět jen to nejpodstatnější.

6. Sémiotické aspekty sociální nerovnosti

Nejprve je důležité zmínit, že rozhovor se odehrával ve veřejnoprávní televizi, která má v demokratické společnosti úlohu zajišťovat občanům / svým koncesionářům co nejvíce informací o správě věcí veřejných. Moderátorka vystupuje jako reprezentantka této skupiny a několikrát během rozhovoru to také explicitně připomíná (viz replika 22 a 28). Její místy agresivní dožadování se odpovědi je tedy tímto do značné míry opodstatněné. Odvolání ředitele divadla je právem ministryně (uplatňuje svou moc), rozhodnutí by ale mělo doprovázet důkladné vysvětlení, které by je legitimizovalo. Naopak ministryně používá neprůhlednou ekonomickou rétoriku, tzv. procesuálně-transformační ontologii,⁶ která je založena na neoliberální ideologii současné vlády. „This discourse [of the neoliberal ideology; KT] includes the narrative of progress, ‚flexibility‘ of labour […] constructs social problems as problems of individuals“ (Fairclough, 2000, s. 148). Ekonomické pojmosloví (kromě procesů např. i transformace, ekonomické podmínky aj.) je natolik významově vyprázdněné, že ministryně nedokáže klíčový pojem srozumitelně definovat.⁷

6.1 Překážky v adresování sociální nerovnosti

Jako první překážku v adresování sociální nerovnosti můžeme jmenovat souslednost jednotlivých dějů. Argumentace je očekávatelná před nebo současně se samotným aktem odvolání. Zde ale přichází vysvětlení až se zpožděním a veřejnost ho nepovažuje za věrohodné, proto 11. 9. 2012 uspořádalo ministerstvo tiskovou konferenci, kde měly být kroky ministryně opět zdůvodněny. Na konferenci se do vysvětlování zapojil také ekonomický náměstek ministryně Martin Sankot (nově pověřený dočasný ředitel Národního divadla), který se poté musel za některé výroky zaměstnancům Národního divadla omluvit. Jiné argumenty zpochybnilo vedení divadla.⁸ Divadelníci vyhlásili stávkovou pohotovost a iniciovali petici za odvolání ministryně, ale její rozhodnutí odvolat ředitele Černého změnit nedokázali. Pokusy o společnou komunikaci končily neúspěchem. Druhou překážku můžeme také spatřovat v mediálním zobrazení události. Ministryně sice nedokáže vysvětlit svůj postup, zvyšuje se mediální i politický tlak na ni, ale s překonáním určitého časového období zájem o událost uhasíná a potřeba obhajoby se vytrácí.

6.2 Vyžaduje společenský řád nerovnost?

Z toho, co bylo řečeno o argumentaci ministryně, vyplývá, že se může veřejnosti jevit jako politická loutka a rozhodnutí, které prezentuje jako své vlastní, může být učiněno na jiné úrovni a ona je jeho pouhým vykonavatelem. (Tato otázka se tematizuje v jiné části pořadu za účasti odvolaného ředitele.) Do této představy také zapadá skutečnost, že ministryně nechápe odvolání ředitele jako trest za jeho pochybení ve funkci, ale opět pouze jako proces (replika 27). Zamlženost tohoto mnohoznačného pojmu vychází také z toho, že ho ministryně užívá k označení několika různých skutečností. Kromě odvolání ředitele (viz replika 27 a 31)⁹ nazývá jako proces také ředitelova rozhodnutí o vnitřním fungování divadla i transformaci, kterou řídilo ministerstvo a dle instrukcí prováděl ředitel divadla.

6.3 Jak překážkám účinně předcházet?

Zasahování politiky do chodu kulturních institucí odůvodňovanou jejich ekonomickým zefektivněním (prostřednictvím auditů externích firem) není ojedinělou ani novou záležitostí. Za podobné situace byl dovolán ministrem Martinem Štěpánkem ředitel Vladimír Dvořák v roce 2006.¹⁰ Ke zlepšení dlouhodobě napjaté situace mezi ministerstvem by jistě přispěla lepší komunikace ministerstva s divadelníky i s veřejností. Diskuzi by se měla podrobit také otázka, nakolik může být ředitel ve své funkci nezávislý na ministerstvu, když je jím divadlo přímo financováno. K udržení určité nezávislosti na ministerstvu by bylo třeba vypracovat obranné mechanismy proti přílišnému vlivu politiky na kulturu.¹¹ Nejasnosti ale zůstávají nad tím, zda v současné situaci lze těchto opatření dosáhnout a zda jsou pro druhou stranu akceptovatelné.

7. Mohou se obě metody doplňovat?

V přecházejících kapitolách byly představeny dva pohledy na tentýž text a diskurz s ním spojený. Nakolik jsou ale obě metody slučitelné? V roce 1999 proběhla v časopise Discourse and Society plamenná diskuze mezi představiteli konverzační analýzy (v čele s E. Schegloffem (1999)) a kritické analýzy diskurzu (v čele s M. Billigem (1999; 2000)). Oba znepřátelené tábory považovaly svou metodu za jedinou správnou a na té druhé upozorňovaly na řadu nedostatků. Situaci se snažil uklidnit T. A. van Dijk (1999), který je vyzýval ke smíru a připomínal, že vytváří falešnou dichotomii mezi těmito dvěma metodami analýzy. I když obě vychází ze zcela odlišných teoretických východisek (viz tabulka 1), mají i mnoho společných zájmů, např. obě berou v potaz interakční dimenzi jazyka, zajímá je řád a organizace v rámci textu a v neposlední řadě samotný přirozený rozhovor/text. Za předpokladu, že si každá metoda ponechá své specifičnosti, se mohou oba přístupy doplňovat a obohatit znalosti o naší společnosti a jejím fungování v současném světě.

Tabulka 1: Rozdíly mezi konverzační analýzou a kritickou analýzou diskurzu (Schegloff × Billig in Discourse and Society 1999–2000).