Ke komparaci klasifikace a výskytu zkratek a slov zkratkových v češtině a němčině

Vratislava Postlová
Katedra cizích jazyků,
Fakulta sociálně-ekonomická UJEP v Ústí nad Labem
<vratislava.postlova@ujep.cz>

Příspěvek k tisku

Abstract:

The author tries to analyse and describe abbreviations and abbreviated words used in contemporary press and wants to compare them with abbreviations and abbreviated words and their forming in the Czech language system. It is possible to divide the abbreviated words into several classes according to their formation, e.g. acronyms, syllable, mixed words. I obtained a corpus of abbreviated words and abbreviations from two Der Spiegel magazines, from two Týden magazines and from two technical magazines Plus newspapers. The abbreviated words are statistically interpreted according to their category and frequency. Statistically, compound abbreviations are the most common. The place and the kind of the abbreviated forms in the compound are different in the Czech and German language systems. The Czech language doesn’t use this category and also the other categories of abbreviated words so much like the German language.

Klíčová slova / key words:

zkratky, vázaná slova zkratková, druhy slov zkratkových, český a německý jazykový systém

Abbreviations, compound words, categories of abbreviations, Czech and German language systems

Současná doba je charakteristická svým rychlým tempem, které nás nutí chovat se ekonomicky, šetřit časem, místem i materiálem. Jedním z projevů jazykové ekonomie, úspornosti v řeči, je zkracování, vytváření zkratek a slov zkratkových. Termín zkratky a slova zkratková zahrnuje jevy projevující se zkracováním plné formy slova – tyto však mohou být velmi odlišné. Můžeme sem zařadit zkratky čistě grafické a slova zkrácená a zkratková – zkratky graficko-fonické. Grafické zkratky nejsou předmětem tohoto příspěvku. V jejich případě se jedná pouze o prostředky úpravy tištěného textu. Zvuková realizace probíhá prostřednictvím vyslovené plné formy. Nejedná se tedy o zkratku, ale spíše o grafickou značku. Za grafické značky považujeme v obou jazycích např. označení titulů. „Abychom zabránili nedorozumění, měli bychom pro čistě grafické zkratky používat pojem obvyklý v grafematice – tachygraf“ (Greule, 1996). Potud panuje mezi lingvisty shoda. U zkratek graficko-fonických se již liší nejen jejich terminologie, ale i pojetí. Zkratky graficko-fonické jsou druhem úpravy pojmenování, u některých forem zkracování však již můžeme hovořit i o tvoření nových slov.

Zkratky a slova zkratková leží na okraji zájmu lingvistů, v němčině se jimi v poslední době zabývali např. A. Greule, A. Steinhauer nebo D. Kobler-Trillová. V češtině větší pozornost této tematice věnoval J. Hrbáček nebo M. Helcl. Tímto příspěvkem by mohl být učiněn další krok ve zkoumání jazykového fenoménu zkratky a slov zkratkových, a to především 1. definicí a klasifikací zkratek a slov zkratkových v obou jazykových systémech, 2. pokusem o zachycení zkratek a slov zkratkových jako historického fenoménu a 3. analýzou a komparací současného používání zkratek a slov zkratkových v obou jazykových systémech.

1. Ke klasifikaci zkratek a slov zkratkových

Pro oba jazykové systémy existuje společné kritérium pro rozdělení zkratek a slov zkratkových. Slova zkratková jsou v prvé řadě členěna podle počtu segmentů plné formy na slova (1) unisegmentální – plná forma sestává z jednoho segmentu; a slova (2) multisegmentální – plná forma je tvořena více segmenty.

(1) Unisegmentální slova zkratková jsou zkrácenými tvary delšího pojmenování. V české terminologii existuje termín slova useknutá, která jsou však podle Hrbáčka (1972) chápána pouze jako úprava pojmenování. Podle části, která je zkrácena, rozlišujeme slova čelní / Kopfwörter a slova koncová / Schwanzwörter. Příklady najdeme především v hovorové vrstvě jazyka v podobě mluvené – Magda, Léna, Elisa, Beth. Pouze v němčině je možno mezi slova unisegmentální zařadit i ta slova zkratková, která jsou zkrácena na prostřední segment – (E)Lisa(beth).

(2) Pro slova multisegmentální zkratková iniciálová, slabičná a smíšená je důležitým kritériem, jaké části plného znění přecházejí do zkrácené podoby.

V češtině i v němčině existují (2a) slova iniciálová, zkrácená podoba je tvořena iniciálami, tedy prvními písmeny víceslovného pojmenování – ODA, SPD. U lingvistů zabývajících se zkratkami a slovy zkratkovými neexistuje jednotná klasifikace a terminologie. Podle Hrbáčka (1979, s. 54) a jeho díla Jazykové zkratky v češtině jsou slova iniciálová grafickými značkami lexikálních jednotek, nemají formu podstatného jména a jsou nesklonná. Pro většinu lingvistů je hlavním kritériem pro rozlišení grafických značek a zkratkových slov jejich výslovnost. Slova iniciálová jsou vyslovovaná ve své zkrácené podobě a lze je chápat jako slova zkratková (srov. Havránek – Jedlička, 1970). Počet iniciál není omezen, většina iniciálových slov je však složena ze tří až pěti iniciál.

(2b) Slova slabičná jsou tvořena ze slabik plného znění. Příkladem může být slovo Setuza – Severočeské tukové závody, v němčině pak slovo Kripo – Kriminalpolizei.

(2c) Slova smíšená kombinují segmenty vstupující do zkrácené podoby, zpravidla jsou kombinovány iniciály a slabiky jako např. u slova Čedok – Česká dopravní kancelář – nebo u slova Bafög.

Zvláštní kategorií vyskytující se pouze v němčině jsou tzv. slova sponová – Klammerformen, tato slova vznikají redukcí prostřední části víceslovného kompozita – Ölzweig ze složeniny Ölbaumzweig. Německý lingvista Tschirch (1969) vidí v tvorbě slov sponových jeden z nejstarších jevů jdoucích proti stále se zvyšujícímu vytváření tzv. Schlangenwörter, tedy kompozit skládajících se z většího počtu členů.

Hrbáček (1979) ve své práci vyčleňuje ještě slova derivačně-zkratková typu Lachema a slova derivačně zkrácená, např. profka. Za zvláštní kategorii mezi slovy zkratkovými považuje složené zkratkové útvary nazývané v jeho práci (3) kompozice abreviatury. Jedná se o kompozita se zkratkou a úplným slovem. Zkratka zaujímá v češtině zpravidla první místo, viz akuvozík; jen ve velmi málo případech zaujímá zkratka ve složenině druhé místo, např. svazarm. Obdobná kategorie je některými německými lingvisty nazývaná vázaná slova zkratková – gebundene Kurzwörter (srov. Greule, 1996, s. 200). V němčině mohou na místě zkrácené části vystupovat všechny typy německých zkratkových slov i značky a symboly. Příklady pro (3a) kompozita se slovem iniciálovým: CDU-Mitglied, (3b) se slovem slabičným: Stasiarchiv, (3c) se slovem zkráceným čelním: Autohersteller, (3d) se slovem zkráceným koncovým Plattenverkauf a (3e) se značkou 100-M-Lauf.

(3) Němčina je jazyk sice flektivní, pády u podstatných jmen však netvoří koncovkami jména, ale jeho členu. Podstatné jméno samo o sobě se až na výjimky – genitiv maskulin a neuter v singuláru a dativ plurálu – při deklinaci nemění, proto mohou zkratky v kompozitu zaujímat postavení na začátku, uprostřed i na konci. Tato variabilita umožněná odlišným typem deklinace není v češtině možná.

2. K historii zkratek a slov zkratkových

Historií zkratek se zabývalo jen málo lingvistů bohemistů i germanistů. Důvodem, proč se lingvisté o tuto problematiku nezajímají, může být již zmiňovaná terminologická nejednotnost. Druhým důvodem pro malý zájem o tuto problematiku může podle Greuleho (2006) být především fakt, že historičtí lingvisté nemají žádný přímý přístup k mluvené podobě jazyka daného historického období, a zkracování je jevem, který se projevuje především v této podobě jazyka: v odborném jazyce lékařství, právnictví, chemie, ale i v řeči nižších vrstev – v argotu, studentském žargonu apod. Zkratky a slova zkrácená používaná v mluvené formě těchto jazykových oblastí však nepronikly do písemných pramenů.

O raném používání zkratek a slov zkratkových však mohou svědčit staré domácké tvary jmen vlastních, tzv. hypokoristika. V němčině se vyskytuje např. jméno Elisabeth v těchto podobách – Elisa, Beth, Lisa. U zkrácených forem může docházet i k vytváření zdrobnělin Bethchen nebo k sufixaci pomocí přípony -i: Betti, Lisi. V češtině bychom našli např. Vláďa, MirekJára/Jarouš ze složených jmen osobních Vladimír/Vladislav, Miroslav, Jaroslav/Jaromír. Ve zkrácené části dochází v češtině často ke změně délky samohlásky či ke změkčení souhlásky, následně je pak připojena přípona -a, -ek, -ouš apod. Pro složená jména osobní tvořená koncovým segmentem -slav/-slava jsou častým domáckým tvarem Slávek, Slávka.

Tento postup tvorby unisegmentálních slov zkratkových je běžný i u jmen obecných. Podobně jako u jmen vlastních i tyto zkrácené formy patří do jazyka hovorového či obecného, zejména do slangu a argotu – kino, úča. Už německý lingvista Adelung, který se v roce 1790 zabýval ve svém pojednání o německé ortografii i krácením slov, zařadil slova zkrácená do dialektů a jazyka nejnižších vrstev.

Ani tvoření multisegmentálních slov zkratkových iniciálových není jevem posledních dvou století. Důkazy podávají už křesťanské památky z doby Říma. Zkratkou často se zde vyskytující je nápis INRI. Pro zachycení časových údajů se ve středověku běžně používala zkratka A.D., pro češtinu můžeme najít ekvivalent ve zkratce L.P. – léta Páně.

Dále se od středověku setkáváme s latinskými grafickými zkratkami, které se využívají dodnes, srov. etc. (= et cetera, a tak dále), ibid. (= ibidem, tamtéž). V době obrozenecké byly již běžně používané české zkratky grafické, srov. k. p. (ku příkladu), t. j. (to jest), str. (strana).

V němčině jsou první doložená multisegmentální slova zkratková označující název firmy ze století 19. Jedná se např. o zkratku Hapag ( Hamburg-Amerikanische Packetfahrt Aktiengesellschaft).

V souvislosti se změnami po vzniku samostatného Československa dochází k rozvoji a častému používání slov zkratkových iniciálových a slabičných hlavně v oblasti svobodného podnikání, obchodu a reklamy, srov.: Jawa Janeček a Wanderer; ASO Ander a syn, Olomouc; ČTK Československá tisková kancelář (viz Hrbáček, 1979, s. 29).

Tento nárůst zkratek se však v tisku objevoval postupně. Podle práce D. Kobler-Trillové (2004, s. 155), která analyzovala výskyt zkratek v německém tisku v letech 1913, 1940, 1949, 1969 a 1989, bylo v roce 1913 ve sledovaném tisku použito celkem 42 zkratek. Velký nárůst se začal projevovat v roce 1940 především v hospodářském oddíle novin, objevovat se začaly názvy firem a označení jejich právních forem.

K největšímu rozkvětu ve tvoření zkratek však v obou jazycích dochází ve 20. století především v oblasti reklamy, politiky, ekonomie. Do němčiny i češtiny pronikají i cizí slova zkratková. Jedná se především o anglicismy a slova iniciálová označující politické instituce a nově vzniklé státy a mající charakter jmen vlastních, ale i jmen obecných (srov. SMS, PC, CD), označujících převážně technické skutečnosti. Nepřehlédnutelná je též míra zkracování objevující se v komunikaci prostřednictvím SMS a počítače ( ICQ, Skype, Chat).

3. K výskytu zkratek a slov zkratkových v německém a českém tisku

Vzhledem k četnosti používání, někdy spíše nadužívání zkratek a slov zkratkových v mluveném projevu, je možné se domnívat, že i v psané podobě – v tisku – budou užívané ve vysoké míře. Tisk, který zachycuje aktuální dění, nové skutečnosti života politického, kulturního, vědeckého a technického, používá soudobý jazyk a často si pomáhá s pojmenováním těchto nových skutečností přejímáním slov z jiných jazyků a také tvorbou neologismů. Zkratky a slova zkratková patří nejprve mezi neologismy příležitostné. V tisku by se tedy měly objevovat v hojném počtu, a to v obou jazycích.

Na základě nasbíraných vzorků můžeme však vyvozovat něco jiného. Zkoumanými periodiky byly magazín Der SpiegelTýden, vždy po dvou výtiscích. Zatímco v německém tisku byl zjištěn značný počet slov zkratkových – celkem 326 slov iniciálových, 28 slov useknutých čelních, 1 slovo sponové, 4 slova slabičná a 1 slovo useknuté koncové a 367 slov zkratkových vázaných, v tisku českém byla kategorie slov zkratkových a zkratek zastoupena velmi spoře. V týdeníku Týden č. 6 a 7/2012, který se podobá německému magazínu tematicky, rozsahem i výskytem reklamních materiálů, se objevilo 350 slov iniciálových, 3 slova useknutá čelní, 1 slovo smíšené a 1 slovo zkratkové vázané.

V odborném jazyce, který je velmi úsporný a strohý, by mělo být samozřejmé používání slov zkratkových. Analýza dvou výtisků časopisu Německé obchodní a průmyslové komory Plus č. 8 a 12/2010 však ukázala trochu jiné výsledky. Zjištěný výskyt celkem 100 iniciálových slov, 1 slova useknutého čelního a 18 slov zkratkových vázaných tomuto předpokladu odporuje. Analýza dvou výtisků nemůže podávat směrodatné výsledky, proto se autorka i nadále bude věnovat analýze a porovnání výskytu zkratek a slov zkratkových v tisku odborném a obecně zaměřeném v obou jazycích.

Ze získaných vzorků vyplývá, že v češtině v tisku nejsou zkratky a slova zkratková užívaná ve stejné míře jako v němčině. Němčina jako jazyk s jinou deklinací má více možností pro využívání zkratek a slov zkratkových. Především je v německém tisku nejčastěji se vyskytující kategorií kompozice abreviatury, tedy zkratka vázaná. Tato kategorie, která se v českém tisku takřka nevyskytuje, patří mezi projevy jazykové ekonomie, umožňuje používat jednodušší větné konstrukce a vyhýbat se dlouhým genitivním vazbám. Vázanou zkratku ARD-Moderator – v němčině jednoslovné pojmenování – bychom do češtiny přeložili jako moderátor televizní stanice ARD – tedy pomocí pojmenování o 4 slovech.

Jak tento příspěvek naznačuje, výskyt slov zkratkových a zkratek nám dává cenné informace o nových slovotvorných tendencích, o stavu jazyka, ale také o jazykové ekonomii, proto by tomuto tématu měla být do budoucna věnována větší pozornost.

Literatura :

Greule, Albrecht (1996): Reduktion als Wortbildungsprozess der deutschen Sprache: etwas über die Aküspra. Muttersprache, 106(3), s. 103–203.

Greule, Albrecht (2006): Zur Geschichte der Kurzwörter. In: Hana Andrášová – Peter Ernst – Libuše Spáčilová (eds.), Germanistik genießen. Gedenkschrift für Doz. Dr. phil. Hildegard Boková [Schriften zur diachronen Sprachwissenschaft, Band 15]. Wien: Praesens Verlag, s. 63–75.

Havránek, Bohuslav – Jedlička, Alois (1970): Česká mluvnice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Hrbáček, Josef (1972): Zkratky a tvoření slov. Naše řeč, 55, s. 124–130.

Hrbáček, Josef (1979): Jazykové zkratky v češtině. Praha: Univerzita Karlova.

Kobler-Trill, Dorothea (1994): Das Kurzwort im Deutschen. Eine Untersuchung zu Definition, Typologie und Entwicklung. Tübingen: Niemeyer.

Tschirch, Fritz (1969): Geschichte der deutschen Sprache II. Berlin: Erich Schmidt.

Prameny:

Der Spiegel (2006). 32, 7. 8. 2006.

Der Spiegel (2006). 52, 22. 12. 2006.

Plus (2010). 8.

Plus (2010). 12.

Týden (2012). 6.

Týden (2012). 7.